Zrada slovenských poslanců při volbě TGM prezidentem

Pan president Tomáš Garrigue Masaryk.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Luďáci a volba presidenta republiky

Společný klub poslanců a senátorů slovenské ludové strany se na včerejší schůzi v Bratislavě jednomyslně usnesl, že za voleb presidenta republiky odevzdá strana prázdné hlasovací lístky.

Rozhodnutí bylo odůvodněno takto:

Dne 30. května 1918 sjednal T. G. Masaryk se zástupci slovenského národa pittsburskou dohodu, v jejímž smyslu synové slovenského národa přinesli oběti na majetku a lidských životech a tak se přičinili o osvobození slovenského národa a o utvořeni společného státu Čechů a Slováků. Ve smyslu této dohody měl slovenský národ obdržet svůj sněm, své školství, administrativu, soudy a slovenština měla být výhradní úřední řeči na Slovensku.

Avšak tato dohoda dosud nebyla uskutečněna a president T. G. Masaryk v listě z 12. října 1929, adresovaném předsedovi ludové strany, tuto dohodu prohlásil za dokument podvržený a za falsum. Proto se klub senátorů a poslanců ludové strany usnesl setrvat na tomto stanovisku.

— Toto prohlášení, jehož celkový smysl zde přinášíme, bude zítra uveřejněno pod názvem Provolání k slovenskému národu. Je zajímavé podotknout, že usneseni ludového klubu bylo učiněno těsně před volbami a že bude oznámeno veřejnosti až po volbách.

Luďáčtí zástupci v Národním shromáždění, vydávající se znovu neprávem za mluvčí celého slovenského národa, znovu uvádějí za důvody svého nepředloženého a málo politického usnesení pittsburskou dohodu jako vždy, kdykoliv se nevyplnila jiná jejich přání.

Tentokrát však jejich neupřímné vymlouváni nepadne na příznivou půdu ani u nejvěrnějších jejich přívrženců. Slovensko je Masarykovo a nedbat příkazů národní morálky v případě tak význačném, jako byla volba zakladatele státu a osvoboditele Slovenska presidentem republiky, je těžkým prohřešením, jež jistě nemine se bez následků.

Slovensko bylo tímto novým činem luďáků zrazeno a vržen byl na ně stín, že neumí býti vděčno za největší hodnoty, které mohou býti národu dány. A Slovensko vděčným býti chtělo tím více, že jde o syna jeho rodu, z něhož vyšel i Kollár a Šafařík.