Zážitky českého zlatokopa v Austrálii: muži sází na cokoliv a ženy si žijí jako královny

původně vyšlo: Obzor - 1929, autor Josef Diviš.
Co vše člověk může zažít, když se sedmnáct let živí v Austrálii jako zlatokop? Jaký český zvyk mu tam nejčastěji škodil nebo co ho mezi drsnými zlatokopy naopak nejvíce překvapilo? To vše se můžete dozvědět z článku z roku 1929 od Josefa Diviše, který australskou zlatou horečku zažil na vlastní kůži.


U protinožců.

Autor besídky ztrávil sedmnáct let v Australii jako zlatokop. O svých zkušenostech bude vypravovati v úterý 16. dubna v sále Akciového pivovaru v 8 hodin večer za doprovodu 200 původních obrázků.

Skoro každý australský zlatokop je výtečný boxer. Box je způsob, jímž se vyřizují spory. Ač se my díváme na něj s odporem, protože tu nevítězívá, kdo je v právu, nýbrž kdo má delší ruce a tvrdší hlavu, přece nelze upříti, že i v tomto zápase je něco čistého.

Zápasníci, byť byli sebe více rozvášněni, neudeří pod opasek, nekopnou, nekousnou a neužijí nože. Třebaže Australi nejsou nikterak jemní, netřeba se jich báti. Kdo se nestará o cizí a mete jen před svým prahem, dobře se s nimi shodne.

Největší vášeň Australů a zvláště zlatokopů je hra v sázku (chance betting). Tam se sází při všem, nejvíce ovšem při koňských dostizích, automobilových, kolových, plaveckých závodech, při boxerských zápasech, při kopané, tennisu, kricketu, prosekávání klády, řezání klády, všude se sází, všude se vyskytnou book-makři.

Na kandidáty o volbách se také sází, ačkoliv se to policejně stíhá. Tato sázka jest asi nejspravedlivější, neboť při jiných sázkách lze lecjak zakročovati Třeba jen zatáhnout za uzdu koně, jen trochu, a zůstati o krok pozadu, po případě jen o nos. jak tam říkají. Boxer potřebuje poležet, jen co soudce napočítá deset a už vyhrál, neboť měl sám třebas svůj celý majetek na svého protivníka vsazen.

Často jsem vídal rvačku, která vznikla z toho, že některý footballista měl tajnou sázku na protivném teamu a proto se také hodně tu žil, aby jeho team byl poražen. Když jsem byl pacientem v nemocnici, byl jsem očitým svědkem, jak se dva nemocní sázeli, kdo z nich dříve zemře. V zemí naších protinožců může tedy člověk zbohatnouti ještě na smrtelném loži, musí však přežít o něco soupeře.

Není divu, podléhá-li této vášni kdekterý zlatokop. Peníze vydělají a příležitost je utratit v osadách pralesů není velká.

Žen tam také není, nebo jen velmi málo. Těžce by snášely tvrdý život zlatokopů. Vyskytne li se však někde, působí její zjev jako dech z nebe.

Radil bych proto těm mužům, které jejich ženy již částečně nebo docela omrzely, aby si také zajeli do pralesů a žili tam aspoň rok bez pohledu na tvář ženy. Tam by jisté pocítili, jak by byl život jednotvárný, smutný, bez fair sex - něžného pohlaví. Odtud se tam také taková úcta, jaké jsem nikde jinde na svých cestách po světě nepoznal, projevuje ženám.

Muž před mužem nikdy nesmeká, i kdyby osoba, jíž úcta patří, byla třeba ředitelem zlatých dolů nebo guvernérem. Člověk by se tím stal směšný, každý by se na něho díval jako na podlízavce, lichotníka. Hrozně mnoho škody a posměchu jsem si sám tímto evropským zvykem působil, ač mimoděk.

Proto německé přísloví: Mit dem Hute in der Hand kommt man durch das ganze Land v australských zemích neplatí. Pocta smekati klobouk patří toliko ženám. Pamatuji se, jak jsem býval překvapen, viděl-li jsem sedmdesátiletého dědečka uctivě pozdravovati čtrnáctiletou žabku.

Také jsem byl kdysi očitým svědkem, jak se dva sokové prali a si nadávali, až „vzduch okolo modral“ — ani před tím, ani potom jsem tak hrubých nadávek neslyšel, v tom jsou někteří Australci praví championi. — V tom se blíží žena.

V okamžiku rozzuřenci jako na povel ztichli, přestali a pozdravili, a působili dojmem nejjemnějších a nejzdvořilejších lidí, a kdyby se tak v tu chvíli někdo na ně pozorněji podíval, myslel by si, „že by jim ani máslo na jazyku neroztálo" a že není lepších kamarádů na světě. Avšak, jakmile dívka zašla, pustili se ještě zuřivěji do sebe, jakoby chtěli dohoniti, co ve dvou minutách promeškali.

Jest viděti, že jsou v Australii k dámám velmi disciplinováni. Stačí před dámou nezdvořilé slovíčko nebo trochu zaklení, aby se člověk dostal na čas do „chládku“.

Proto tvrdím, že země našich protinožců jest pravým rájem pro nežné pohlaví, neboť ani v Americe, kde — jak mně bylo řečeno — ženy nosí kalhoty, se se ženami tak uctivě nezachází jako v Australii.


Původní zdroj historického článku:
Obzor - 1929, autor Josef Diviš.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
5. prosince 2021


Diskuze k článku „Zážitky českého zlatokopa v Austrálii: muži sází na cokoliv a ženy si žijí jako královny“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.