Osvětlování ulic

Osvětlování ulic není příliš starého data, neboť první nařízení o povinném osvětlení ulic vydána byla teprve na počátku 16. století.

Roku 1524 totiž vyšlo v Paříži královské nařízení, podle něhož byli majitelé domů povinni po 10. hod. večerní v prvním poschodí svého domu vyvěsiti svítilnu. V r. 1558 nařídil parlament, aby byla na rohu ulic nebo v jejich středu pověšena svítilna, která měla hořet od 10 hod. večer do 4 hod. ráno.

Pokusy o pravidelné osvětlení ulic byly však podniknuty již dříve, ač neměly trvalého výsledku. Benátský dožc Domenico Michel, nástupce dožete Ordelafa Falieriho, padlého před Zadrem, vrátil se roku 1126 s křižácké výpravy a shledal, že je ve tmavých uličkách benátských v noci velmi malá bezpečnost, a proto dal umístili před obrazy svatých na ulicích svítilny.

Jednak tím byli uctěni svatí, jednak byly osvětleny ulice a ještě k tomu obrazy svatých chránily svítilen od rozbití a ukradení. Ještě v druhé polovici 18. století musilo býti užito podobného prostředku k ochraně svítilen v Neapoli.

Kašpar hrabě Šternberk vypravuje ve své autobiografii, že v Neapoli dal král Ferdinand vyvěsit na ulicích svítilny, ale lazzarori je vždy rozbili. Policie se obrátila na mnicha otce Peppa, který měl na lazzarony veliký vliv, o radu. Ten nakoupil množství obrázků sv. Januaria, patrona lazzaronů a Panny Marie, přibil obrázky na rohy ulic a nad ně zavěsil svítilny.

Lazzaroni se neodvážili svému patronu rozbíjeti svítilny a tak mohlo býti pozvolna pod patronancí svatých zavedeno veřejné osvětlení.