Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Zajímavý původ a význam muslimských jmen

původně vyšlo: Lidové noviny - 1913, autor neuveden.
Jména v islámských zemích jsou úplně jiná, než na jaká jsme u nás zvyklí. Někomu se zdají kouzelná, někomu tajemná a někoho třeba i děsí. Co ale tato jména skutečně vyjadřují, jak se tvoří, nebo která část tradičního muslimského jména je příjmení? Podrobné vysvětlení vám nabízí článek z roku 1913.


Jména mohamedánů.

Mohamedáni nemají vlastních rodových jmen: původ označuje se slůvkem ben. t. j. syn a jménem otcovým.

Jména mohamedánů dají se celkem rozdělit ve čtyři skupiny.

Do první náležejí jména proroků a patriarchů. Proto lze se setkat nejčastěji s těmito. Ibrahim (Abraham), Jussuf (Josef), Izzed (Isák), Musa (Mojžíš), Aisa (Ježíš). Harun (Aron), Soliman (Šalomoun). Ismail (Ismael) Mohamed, Hamed a Hamud jsou jména prorokova v nebi, na zemi a v pekle.

Druhými, často se vyskytujícími jmény jsou jména těch, kteří se zasloužili o rozšíření islamu, jako Osman, Ali, Omar a pod.

Třetí skupinu tvoří jména s »abd« (sluha) začínající, jako Abd-Allaf (sluha boží). Abd-el-Kader (sluha všemocného). Abd-el-Kerim (sluha velkomyslného).

Do čtvrté skupiny náležejí jména končící na »din« (náboženství), jako Sabah-ed-din (Saba-din, vzkřisitel víry). Meheedin (nástupce ve víře).

K jmenovaným skupinám patří pak ještě několik podružných. Za prvé složená jména jako Hadel-el-Abd a t. p., za druhé taková jména. která jsou přídavnými. Hassan (krásný), Hakem (mocný), Said (statný), Mustafa (bohem zvolený).

Aby se zamezily záměny mezí mnoha nositeli téhož jména, přidává se k nim všelicos: to však nemá nikterak karakter evropských rodových jmen, poněvadž syn dostává z pravidla jiné příjmení než otec.

Všecka tato příjmení, pokud nezačínají slabikou ben a ibu (svn) jsou znakem vlastnosti, jako: El Kebir (veliký), El Rekik (hubený). Jinak tedy zní obvykle turecké jméno: Harun ben Jussuf (to jest Harun syn Josefův).

Často se stává, že otec vzdává se svého jména a přijímá jméno synovo, nebo dceřino, Abu-Taleb (otec Talebův), Abu-Bekr (otec panny). Tak se jmenoval tchán Mohamedův, když byl dal prorokovi svou dceru za ženu. Jména žen jsou zpravidla odvozena z přídavných jako Saida (šťastná), Lobna (moudrá), Derifa (milá), Džemila (krásná), Lubu (perleťová), Sarah (květina) atd.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1913, autor neuveden.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
22. listopadu 2021


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.