Smích vymírá.

Americký neurolog Hiram K. Ballard zabývá se už po tři leta zvláštní statistikou, jejíž výsledky jsou zarmucující.

R. 1921, 1922 a 1923 ztrávil hodinu denně (vždy v květnu) tím, že klasifikoval ze svého okna chodce. Dělí je ve čtyři třídy: smutné, netečné, usměvavé, smějící se.

Pan Ballard shledal ledy, že smějících se fysiognomií ubývá takovým kvapem, že je nebezpečí, že vymizí docela: s 6 procení r. 1921 upadly r. 1922 na 3.65 proc. a letos jich už pan Ballard nenapočetl více než 2.25 procent.

S výrazy usměvavými to stálo loni dobře: přibylo jich proti r. 1921 o 1½ proc. (12 proc., 13.5 proc.), ale letos najednou, bác! — lidé už se ani usmívat nedovedou.

Kolem oken p. Ballardových přešlo jich jen 9¾ proc. Nejvíce je netečných — 52 procent.

Ale znepokojivým znamením je, že z ubývání smějících se a usměvavých neprofitují neteční, nýbrž rovnou smutní: 27 proc. r. 1921, 36 proc. letos.

Že by snad mělo lidstvo míru zase už dost?