Tradiční hry s malovanými vajíčky aneb kraslice nejsou jen křehká ozdoba

Kraslice

Nejvlastnějším majetkem dnů velikonočních jsou červená vajíčka čili kraslice; bez těch nedaly by se Velikonoce mysliti ani tam, kde všechny jiné zvyky upadly v zapomenutí.

Jméno »kraslice« odnášelo se původně zajisté také k barvě těchto vajec, jakož u Rusů dosud je krásný — červený, ač dnes lid již rozumí tím krásu malovaného vejce vůbec naproti prosté barvě jeho ve stavu původním. Kraslice připravovati jest zajisté zvykem starobylým, v němž nemožno nespatřovati symbolu.

Pokládají pak je někteří za obraz slunce, jarní září se stkvějícího, avšak tu by zajisté žlutá barva bývala daleko případnější.

Mnohem vhodněji zajisté pokládá se vejce velikonoční za symbol obrození vší přírody a plodistvých sil jejích, za utajený obraz nového života; neboť jako ve vejci dříme nový živočich, tak v celé zemi, když se s ní na jaře slunce snoubí, probuzení svého čeká veškerá říše rostlinstva i živočišstva.

V tom smyslu praví také Angelo de Gubernatis ve spise Zvířata v indogerm. mythologii: »Vejce, k němuž o Velikonocích se vztahuje tolik obyčejů, písní, říkadel ve příčině mythologické se shodujících, představuje z mrtvých vstání vejce nebeského, symbolu úrodnosti, slunce jarního.«

Vedle červených nalezneme na venkově také vejce rozmanitých barev jiných. Za barvivo užívá se prostředků velmi jednoduchých, slupek z cibule, kory některých stromů, na př. jabloně nebo švestky, přižínků zeleného osení a p.

Jednotlivci ozdobují vajíčka pěknými rysy, a to buď již obarvená anebo před barvením pomocí rozředěného vosku: provedené exempláře takové dávají se darem a přechovávají se celý rok ve skříních, z čehož patrno, že si jich podarovaní velice váží.

Dokonalost však a hojnost v ozdobování tom, jakou vynikají na př. některé kraje moravské, polské a rusínské ve svých »písankách«, u nás nyní jen zřídka nalézáme.

Odpoledne rozvine se po návsi čilý život.

Chasa již dostala od hospodyně vajíčka, jež jí dle zvyku náležejí (děvečkám patří jich tolik, kolik toho dne slepice snesou) a pouští se nyní o ně do rozmanitých her.

Nejobyčejnější jest ťukání, při němž vyhrává ten, kdo protivníkovu kraslisi prorazil. Odrostlí hoši ťukají však také krejcary, snažíce se je z vyměřené vzdálenosti do ležících kraslic zaraziti.

Velmi oblíbené jest koulení kraslicemi, také u jiných Slovanů (u Lužičanů na př. pod jménem walkać) i Němcův obvyklé. Vajíčka spouštějí se po nakloněné ploše, i vyhrává ten, kdo svým do cizího vrazí.

Že se hráči leckdy neobejdou bez malé hádky, snadno si domyslíme; přeje-li štěstí někomu měrou poněkud větší, hned bývá viněn z jakýchkoli nekalých fortelů, brání se, tvoří se strany, a jen. návrh k nové hře mírní rozvaděné druhy.