Sport v Japonsku před 100 lety

Zápasníci sumo.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Tělesná výchova v Japonsku

V roce 1916 vznikla myšlenka vybudovali ústav pro vědecká bádání v oboru tělesné výchovy.

Provedení bylo svěřeno ministerstvu vyučování, jež vyslalo již za světové války a po válce řadu odborníků tělovýchovných do Evropy a Ameriky a shromáždilo statistický a odborný materiál o podobných ústavech v celém světě. Na podkladě všech nejmodernějších poznatků a zkušeností byl vybudován na okraji Tokia na pozemku 5 hektarů ústav, který je jedním z nejdokonalejších na světě.

V hlavní budově jsou umístěny ústřední kanceláře, přednáškové sály, laboratoře fysiologická, chemická, bakteriologická, meteorologická, psychologická, filosofická. V jiné budově je dokonale zařízená tělocvična (povrch 450 m, výška 7 m). Tři hektary půdy zabírá překrásné stadion s běžeckou drahou 330 m dlouhou, 5 tennisovými dvorci, několika hřišti pro různé hry, basénem na plování (50X20 m); tribunami, šatnami atd.

Ústav vydává odborný měsíčník školní hygiena a pořádá několikrát v měsíci odborné porady, na nichž přednášejí nejlepší lékaři a odborníci tělovýchovní o aktuálních otázkách. Na příklad: Morálka a sport, Rovnováha ve výchově tělesné a duševní. Duše a cvičení tělesná. Tlak krevní při cvičeních tělesných, Fysiologie námahy. Lékařská pozorování při Olympijských hrách východu atd.

Ústav pořádá kromě činnosti vědecké i praktické kursy pro profesory tělesné výchovy a cvičitele spolkové. Tyto kursy jsou jednak tříměsíční, jednak 10denní. Do kursu bývá přijato 40 až 80 posluchačů. Členové ústavu jsou posíláni na přednášky a kursy do různých míst Japonska. Tím je udržován úzký styk s provinciálními pracovníky a práce ústavu děje se na podkladě skutečné potřeby.

Na vojenskou službu pohlíží se v Japonsku jako na konání vlastenecké povinnosti; nebytí vojákem vzbuzuje u Japonce lítost. Je mnoho spolků, které podporují zájem o armádu a vychovávají své mladší cleny v přípravě vojenské. Nejvýznačnější je Společnost přátel armády, jež byla založena již r. 1878 a má 2.167.000 členů. Mládež zapsaná v této organizaci pěstuje tělocvik, jiu-jitsu, šerm, plování, veslování a především střelbu.

Od r 1926 jsou zřizovány jakési odborné školy pro předvojenskou přípravu mládeže. Dosud je těchto škol na 30.000 s 2,500.000 členy. Kurzy škol těchto konané po večerech a volných půldnech řízeny jsou důstojníky, jsou čtyřleté a bezplatné. Absolventi (na průkaz vysvědčení z kursu) mají nárok na zkrácení presenční služby vojenské.

Tělesná cvičení v Japonsku nabývají stále většího rozšíření. U škol středních i nižších jsou zřizována hřiště, každé město usiluje o vlastní stadion. Není to jen časová horečka, je to systematický plán, jak šířiti tělesnou výchovu do nejširších vrstev. Sám císař jde příkladem napřed, pěstuje »sumo« (japonský zápas), plování, tennis a alpinismus.

Japonský zápas sumo je tradičním cvičením národním, zachovaly se zprávy o jeho provádění již v r. 25 po narození Kristově. Dříve to byl ovšem sport bohatších vrstev, dnes je rozšířen mezi všemi vrstvami občanstva. Jiu-jitsu, šířící se po válce i v Evropě, je sport mnohem elegantnější než sumo.

Je založen na znalosti anatomie a má sloužiti obraně slabších proti útoku silnějších. Nezávisí od síly jako spíše od obratnosti a pohotovosti, šerm šavlí byl v době feudální velmi oblíben mezi japonskou šlechtou. Dnes zájem o šerm zanikl; pěstuje se u menších společností, vojska a ve školách. Nejčastěji uvidíme v Japonsku ještě šerm zvaný kendo, který bývá ještě dnes cvičen podle starých předpisů samurajů. Počítají se pouze zásahy na hlavu, bok, pravou paži a krk.

V plavectví Japonsko ukázalo svoji vyspělost na letošní Olympiadě v Los Angeles. Obklopeno mořem, má tisíc příležitostí k šíření vodních sportů. Plavectví stalo se skutečně sportem lidovým. Světová válka ukázala celému světu význam horolezectví a i Japonsko snaží se uplatnit v poslední době ve vojenské výchově horolezectví.

Zimní sporty jsou dosud slabinou japonského sportu. R. 1907 bylo započato s bruslením, lyžařením teprve 1910. Organisaci a propagaci zimních sportu má na starosti Svaz zimních sportů, který každoročně pořádá národní championát bruslařský a lyžařský. Lyžařství se rychle šíří, dnes je na 280 lyžařských organisací.

Ze sportů přivezených z ciziny některé se velmi rozšířily. Na školách je velmi oblíben baseball, mezi universitány rugby; football byl do Japonska přivezen teprve r. 1919. Tennisté japonští jsou ceněni i u nás velmi vysoko. Na ostrovech šíří zájem o tento krásný sport 216 klubů sdružených ve Svaz tennisový; kromě toho je 142 klubů nesdružených (na 8600 hráčů).

YMCA zavádí basketball a volleyball, Angličané golf a jízdu na koni. Nejmenší zájem byl o box. I tuto slabinu hodlají Japonci do příští Olympiady odstraniti. Pokrok v lehké atletice za posledních dvanáct let vzbudil podiv celého světa. Japonci, do nedávna neznámí, protlačili se mezi přední národy světa.

Tážeme se, jak bylo možno vykonati za 50 let takový krok kupředu? Snad proto, že v národě je výchova tradičně založena na výchově morální, silného charakteru (ještě dnes mládež učí se znát Bushido, zákoník samurajů), že se podařilo spojiti výchovu těla s výchovou ducha, že ve výchově tělesné je spatřován prostředek k zlepšení tělesné zdatnosti, výchově energie a kázně.