Rok 1934: Nepochopitelné! Proč náš rozhlas vysílá zprávy nejdříve německy a až potom česky?

Posluchači radiopřijímače.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

České zprávy v rozhlase

Zpravodajství je už dávno slabou stránkou našeho rozhlasu.

Je zcela vyhrazeno Československé tiskové kanceláři, která i v rozhlasových přenosech zachovává v něm studenou úřední formu. Někdejší jediný hlasatel těchto zpráv byl konečně vystřídán také několika jinými, mezi nimiž se ozve občas i hlas ženský, ale sotva lze říci, že se jejich přednes zlepšil.

Rozdělení zpráv je stejně šablonovité, přednes stejně většinou jednotvárný, připomínající spíše diktát, na který jsou patrně redaktoři úřední korespondence přespříliš zvyklí, v němž zapadne i nejdůležitejší událost, kterou jen při trochu vřelejším poměru k věci a smyslu pro výraz by nebylo možno prostě jen číst. Proč večerní hlasatel zpráv k tomu vždycky začíná ještě hlasitým zvoláním Haló. haló!, které i při ztlumeném přijímači přímo drásá ušni bubínky, nelze už vůbec pochopit.

Ale to jsou staré bolesti, na které se už mnohokrát upozorňovalo a které se sotva podaří odstranit jinak, nežli dá-li si ČTK (nebo Radiojournal?) říci, že zprávy pro statisíce posluchačů musí přednášet, nikoli jen číst, člověk velké zkušenosti a schopnosti.

Než se to stane, měl by Radiojournal napravit nedopatření, které způsobil nedávno při rozšířeni vysílací doby německého rozhlasu. I při nedokonalosti našeho rozhlasového zpravodajství není pochyby, že na nové zprávy zvláště večerní, které přinášejí zpravidla nejdůležitější události naší domácí politiky z téhož dne, čeká mnoho a mnoho lidi.

Je to nedopatření dosti povážlivé, celá tato relace se dnes totiž vysílá nejdříve německy a potom teprve česky. Radiojournal možná namítne, že německy se zprávy vysílají napřed proto, že navazuji na předcházející německé zábavné relace jednotlivých našich stanic. Ale to není důvod, aby české zprávy neměly přednost, která jim sama sebou náleží.

Dnešní obrácený postup zaráží každého českého posluchače také tím, co po německých zprávách zpravidla ještě následuje. Je to skoro vždy výplň gramofonovou deskou, málokdy se pojící vhodně na následující relaci českých zpráv, a mezi tím zbytečně dlouhé přestávky i s nezbytným, ale pro posluchače zbytečným přáním dobrého večera.

Budou-li se německé zprávy vysílat až po českých, nebude to jen po právu, které této české relaci samozřejmě náleží. Prospěje to všem posluchačům.