Rok 1932: Budoucnost ve znamení rádia a radioaktivity

původně vyšlo: Lidové noviny - 1932, autor Inž. Jaroslav Kubeš.
Rádio a radium jsou sice podobná slova, ale jejich význam je zcela odlišný. Zajímavý článek z roku 1932 o těchto dvou slovech, budoucnosti rozhlasového vysílání a o možnostech využívání radioaktivního prvku radium prozradí více.


Radio a radium

Obě slova naplňují v různé souvislosti celé stránky novin a odborného tisku. Pod prvým rozumíme v užším slova smyslu přijímací stanici bezdrátové telefonie a druhé slovo je název prvku.

Oběma je společno, že mají co činiti s paprsky šířícími se prostorem. Latinské slovo radius čili paprsek je proto základem obou názvů.

Vysílací stanice radiová je místo, odkud se šíří vlnové rozruchy přímočaře do okolního prostoru. Tyto rozruchy jsou působeny přeměnou mechanické energie motorů ve vysokofrekventní záření, které je zdrojem vysílaných vln.

Kdybychom podle některé učebnice seřadili do skupin různé rozruchy, ať již zvukové nebo světelné nebo elektrické nebo jiné, shledali bychom, že není rozdílů mezi jednotlivými druhy vln a že tvoří řadu s plynulým přechodem všech vlastností z jedné skupiny do druhé. Tak zvukové vlny přecházejí nakonec ve světelné, tyto v elektrické a pod.

Všechny uvedené rozruchy, světelné, akustické a elektrické, nastávají pouze za více méně důkladného přívodu energie. V lokomotivě se pálí uhlí, jehož teplo vyvinuje tlak páry, která v píšťale píská, v elektrárně mechanická energie vody se mění v elektřinu, která vhodným způsobem v elektrické žárovce se mění ve světlo a konečně mechanická energie různě teplého prostředí naší atmosféry se mění v náboj mračen, který občas bleskem podá makavy důkaz o síle elektrické energie. Těchto všech energetických projevů se v technice využívá a zavádějí se složité postupy, aby se tyto energie získaly a udržovaly ve svých projevech.

Zcela rozdílně od všech ostatních zdrojů energií se chová prvek radium, který jakoby naschvál rozumným zákonům fysikálním o zachování hmoty a energie z ničeho nic produkuje, sám od sobe, bez naší vůle a pomoci nejen nové prvky, ale i teplo a mnoho účinných paprsků.

Zákon o zachování hmoty, základní kámen naší chemie a fysiky, na němž je budován celý náš názor na dění chemické a fysikální, učí, že nic na světě nemůže přijití v niveč a že také nelze něco vytvořiti z ničeho. Prvek radium činí výjimka. Aniž by bral z venčí nějakou energii, vydává ji a nelze pozorovati, že by jí ubývalo. Přesným měřením se sice zjistilo, že za několik tisíc let pozbude polovici své vysílací schopnosti, pro praksi to však nemá význam.

Odkud bere radium tuto svou energii, když z vnějšku nic nepřijímá? K vysvětlení nutno zajíti do teoretické chemie, kde se dovíme, že atomy radia uvolňují energii rozpadajíce se v atomy prvků jiných. V představě o chemickém prvku se však tímto objevem staví vše na hlavu, neboť dosud jsme říkali po našem středoškolském učiteli, že prvky jsou nerozložitelné části hmoty, a tu se nám radium samo rozpadá.

Příčina jeho rozpadu tkví v tom, že naše zeměkoule není svými gravitačními a jinými podmínkami existenční oblastí pro prvky o vysoké atomové váze, na př. pro prvek radium, jehož elektrony nejsouce v harmonii a hmotou země unikají z atomových jader radia a zanechávají jiné prvky.

Po těchto objevech se zkoušelo, nebylo-li by lze přívodem nějaké energie přivoditi rozpad atomů a jiných látek, ovšem v tomto případě uměle z lidské vůle. Zprávy v tisku ukazují, že se daří pokusy mající zatím významu pouze laboratorního, ale kdo ví, zda se jednou chemikům nepodaří to, oč se ve středověku pokoušeli zakladatelé chemie, alchymisté, kteří tuto možnost tušili.

Za zmínku stojí, že k přeměně kovů vycházeli tehdy od olova nebo rtuti, tedy od prvků, od nichž by za užití nejmodernějších elektronových teorií vycházeli i naši chemikové, ve snaze změny jejich atomu v atom zlata. Tyto pokusy napovídají, jaký dosah by mělo jejich praktické uskutečnění a zdali vůbec z mnoha důvodů měli bychom zájem na tom, aby se podařily.

Co by způsobila možnost změny bezcenného kovu ve zlato? Jaká zbraň by byla vložena do rukou vynálezce této přeměny? Což kdyby přeměna měla ještě nějaké vedlejší následky, jak se o tom píše v Čapkově Továrně na absolutno?

Podle výpočtů a úsudků je energie vázaná v atomech tak veliká, že využitím atomové energie kilogramu uhlí byl by poháněn zaoceánský parník dva týdny. Uvolněná energie rozpadem atomů, by svou mohutností mohla strhnouti k rozpadu i ostatní atomy a tím způsobit zkázu celého světa.

Uvědomíme-li si, jakými mílovými kroky spěje kupředu soudobá technika a jak se uskutečňují románové vynálezy Julia Vernea, můžeme od zítřka očekávati nejnemožnější objevy a převraty nejenom ve světě technickém, ale v celém našem způsobu života.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1932, autor Inž. Jaroslav Kubeš.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
7. října 2022


Diskuze k článku „Rok 1932: Budoucnost ve znamení rádia a radioaktivity“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.