Rok 1930: Proč Praha chystá zrušení Olšanských hřbitovů?

Smuteční vůz.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Čtvrttisíciletí Olšanských hřbitovů.

Právě v roce, kdy Olšanské hřbitovy v Praze dosáhly 230 roků trvání, jedná se o jejich zrušení. Olšanské hřbitovy již nevyhovují. Není na nich místa a další rozšiřování není účelné, neboť hřbitovy ocitají se uprostřed velkoměsta.

Proto má býti v dohledné době pohřbívání na nich zastaveno a Praha má dostali tři nové ústřední hřbitovy. Jeden je již zřízen u Ďáblic, druhý je projektován u Chodova a třetí kdesi za Smíchovem. Čtvrttisícileté jubileum Olšan, které v tomto roce se dovršilo, zaslouží si jistě vzpomínky na vznik tohoto ústředního pražského hřbitova.

Olšanský hřbitov vznikl za strašného moru roku 1680. Mor, který tehdy v zimních měsících zachvátil českou zemi a trval až do listopadu toho roku, vyžádal si v Praze na 10.000 obětí. Protože tehdejší Praha měla kol osmdesáti tisíc obyvatelů, pokosil tedy asi osminu obyvatelstva.

Byl to nejhorší mor, který postihl Prahu od roku 1439. Příčinu hledali souvěcí lidé různě. Všichni však skoro souhlasili v tom, že tento mor byl způsoben jednak dvěma kometami, které od listopadu 1679 zářily na západní a severní obloze, protínajíce se svými ohony, jednak tím, že židé začali chodit se koupat do pražských veřejných lázní a tam prý svými těly vodu otrávili. Taková voda, v níž se žid vykoupal, nebyla totiž jeho souvěrcům škodlivá, zato však prý otrávila každého křesťana.

Ke cti pražské university budiž pověděno, že s tímto vysvětlením morové rány nesouhlasila. Zemská vláda i pražská obec vydaly směrnice pro obyvatelstvo, jak čeliti moru a obec přikročila hned k několika reformám. Jako hlavní prostředky proti morové ráně uváděny jsou pobožnosti, které se konaly každou středu a pátek a na něž se shromažďovali věřící v zástupech, takže právě tu nákaza se znamenitě rozšiřovala.

Druhým prostředkem bylo vykuřování bytů vonným kořením, které připravovali pražští apotekáři za znamenité peníze. Vedle těchto neúčelných, ba škodlivých opatření, však přikazována také některá účelná.

Tak isolováno židovské město, které bylo hlavním střediskem moru, část jeho obyvatelů přestěhována do dřevěných baráků u Libně, domy, v nichž byli morem onemocnělí, znamenány bílými kříži, zastaveno vyučování, vydán zákaz slavných pohřbů, mrtvoly musily být pochovávány v zabedněných rakvích (než se mor rozšířil tak, že házeny do šachet) a nikoliv oblečené a vystavené na marách.

Na všech hřbitovech kol pražských kostelů zaplily veliké ohně hranic dřeva, které prý »čistily vzduch«. Podomní obchody zakázany, lidé zachvácení morem na ulicích sbíráni »hřbitovníky« a dodáváni do lazaretů narychlo zřízených v Jinonicích, Butovicích a Klukovicích (tento pro židy). Do zamořených domů se nosilo jídlo do průjezdů, ježto obyvatelé z nich nesměli vycházeti. Zakročovalo se přísné proti nečistotám a výkalům na ulicích, »smradům« z porážek a řeznických krámů.

V řadě těchto opatření bylo i založení morového hřbitova daleko za městem u Olšanského dvora, nedaleko pražského popraviště za Horskou branou. Novoměstská obec koupila tam od zemského prokurátora Štiky z Paseky zahradu za 809 zlatých; ta vysvěcena na hřbitov a zahájeny na ní pohřby.

Když již morová rána polevovala, usnesla se městská rada 7. října na založení hřbitovní kaple ke cti sv. Rosalie, Rocha a Šebestiána, patronů proti moru a hned k ní položeny základy. Založení nového hřbitovu bylo nutné, ježto hřbitovy staré kol kostelů ve městech množství zemřelých nestačily a při tehdejším zvyku mělkého pohřbívání šířil se z nich zlý zápach, který zamořoval celé okolí.

Proslulý byl zvláště hřbitov u sv. Jindřicha na Novém městě, který byl položen v hlinité půdě a rozšiřoval >morové povětří< široko daleko. Olšanské hřbitovy však samy dlouho zůstaly jen hřbitovy morovými.

Rozšířeny byly za nové morové rány v letech 1713—15, pak zase v roce 177í, avšak obecným pražským hřbitovem se staly až po roce 1786, kdy císařským mandátem z hygienických důvodů bylo zakázáno pohřbívati na hřbitovech uvnitř měst a Praze přikázáno zříditi nový hřbitov za městem. Za tento hřbitov zvolen starý morový hřbitov Olšanský.

Vznik Olšanských hřbitovů je tedy spojen s počátky hygienických opatření v Praze a dnes, kdy po dvou stech padesáti letech přestává právě těmto hygienickým hlediskům vyhovovati, musí býti, a to opět v zájmu hygieny, zrušen.