Rok 1920: Panická hrůza z koček u slavných osobností

Odpor proti kočkám

Odpor proti kočkám je předmětem badání britských lékařů, jak oznamuje British Medical Journal:

Jak známo, je dosti lidi, ba i přátel zvířat, kteří mají ošklivost proti kočkám. O tom jsou leckteré doklady ze světových dějin.

Když Napoleon po bitvě u Vagramu se ubytoval v Schönbrunnu, bylo v noci pojednou slyšeti z jeho ložnice hlasité volání o pomoc.

Stráže se sběhly a nalezly císaře — s taseným kordem ohánějícího se proti kočce, která hledala úkryt za záclonami lůžka: Napoleon třásl se hrůzou, takže zvířete ani jednou nezasáhl.

Též anglickému vojevůdci lordu Robertsovi, který po nějaký čas byl vrchním velitelem v Indii, musely býti všechny kočky z očí odstraněny.

To kdysi při cestě lordově a jeho choti do Evropy přimělo amerického spolucestovatele, který lorda neznal, k žertovné otázce na Lady Robertsovu: »Nemyslíte, že onen pán v dřívějším svém životě na světě jistě byl myší?« Co Lady Robertsová dala v odpověď, není známo.

Zpravodaj zmíněného listu dr. Weir Mitchell znal osobně 31 lidí, kterým přítomnost kočky, i když o ní nevěděli, ani ji neslyšeli, působila nevysvětlitelný pocit, a tvrdí, že citlivým osobám dotek kočky může přivoditi i těžké poruchy zdraví, nejen záduchu, nýbrž i dočasnou slepotu, hysterické křeče atd.

Příčinu toho vidí dr. Mitchell ve výparu nebo vyzařování kočky, jež mhohými osobami označovány jsou jako zápach, jinými zase za popud účinkující na celý nervový systém. Zvláštní je, že kočky právě k osobám, které mají nelibost a ošklivost proti nim, jeví velkou zálibu a snaží se jim různým způsobem se přiblížiti.