Dobrodiní chudé ženy a jeho odplata.
K chudé dělnici v Karlině, Barboře Jablonské, již před několika léty nehodný muž byl opustil a která odkázána je se svou 10letou dcerkou pouze na sporý výdělek svých zmozolených rukou, přišel koncem září mladý, statný muž a sepjatýma rukama prosil o přístřeší.
Byl prý ze Saska poslán postrkem do domovské obce a dostal prý také v Karlině místo metaře, ale pro začátek nemá prý ani vindry na stravu, ani na byt a může-li ledy, aby smilovala se nad jeho bídným postavením a aby aspoň první týden o něho se postarala, že jí s radostí všecko nahradí, jakmile jen dostane první výplatu.
Jablonská zdráhala se z prvu vyhověti prosbám stísněného bližního, když však nedal na opětovné námitky a tím úpěnlivěji appelloval na její soucit, svolila k tomu, by metař ve skrovné světničce se ubytoval a svědomitě se o něho starala.
Nejen že s ním dělila se o ten kus nuzné stravy, jaké sobě chuďas může popřáti — také rozedraný oděv mu dle možnosti vyspravila a náhradou za sešlou obuv dala mu novou, již byla od ševce vzala na svůj účet na splátky.
Když minulo prvních sedm dní, popílil si metař s placením a sedm korun odevzdal své kvartýrské se srdečnými díky a slibem, že příští týden bohdá dluh svůj plně zaplatí. Jablonská byla vděkem metalovým nemálo potěšena a když stříbrňáky ukládala do krabičky v prádelníku, jež plnila úkol její pokladny, omlouvala se ještě podnájemníku, že ničím lepším posloužiti nemůže.
Dobrotisko netušila, jak šeredně bude zklamána ve své důvěře a jaké překvapení chystá jí metař pro příští sobotu. Jako minule, přišel rovnou od výplaty domů s kvartýrskou se vyrovnali. Dal jí tentokráte o dvě koruny víc, ale dal sobě dobrý pozor, kde krabička s penězi leží a kam Jablonská klíč od prádelníku uschová.
Náhoda přispěla záludnému metaři k provedení ošemetného plánu: Jablonská, položivši klíč mezi knihy na prádelníku, poodešla na chvilku ven ... Metař přikročil neprodleně k dílu.
Dcerušku kvartýrské poslal pro cigarety a za okamžik svíraly již prsty jeho obsah pokladničky. Dvacet zlatých bez krejcaru bylo lam úhrnem a ty stačily již na veselou noc ve společnosti ještě veselejších kumpánů...
K okradené kvartýrské se již dareba ovšem nevrátil.
Setkali se až na komisařství, kde Jablonská k nemalému svému úžasu teprve se dověděla, koho že to po čtrnáct dní hostila. 22letý bývalý dělník Antonín Harnisch, jenž byl pro krádež trestán v Mnichově 4 nedělním, v saské Cvikavě pětiměsíčním a desetiměsíčním žalářem, předveden včera k líčení do první senátní síně, kde mu oběť jeho hořké činila výčitky.
„To bylo jediné moje jmění“ — hořekovala Jablonská — „ani šaty jsem sobě nekoupila, jen abych měla nějaký ten krejcar na činži. Za dobrotu svou, za svou útrpnost musím teď stěhovat se do obecního dvora, jako poslední žebračka nebo poběhlice — bůh vám to odplať, vy zlosyne!“ ...
Diktovali mu za svrchovaně podlý a bídný čin jeho sedmiměsíční těžký žalář s připuštěním možnosti, aby Harnisch po odbytém trestu dodán byl do káznice, jak navrhoval veřejný žalobce, ale tím není ještě napraveno zlo, kterým ohava odměnil se za prokázané dobrodiní.
Ještě však nevymřela srdce šlechetná a bohdá, že smilují se lidé pravého srdce a soucitu nad ubožačkou, jež tak trpce pykati má za svou důvěřivou — dobrotu...
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1904: Zneužil dobroty chudé matky, aby jí mohl okrást o veškeré peníze“