Rok 1901: Šokující výsledek sčítání lidu v Rusku: každý devátý obyvatel Ruska je Němec

Němci a německý vliv v západním Rusku.

Výsledky všeobecného sčítání lidu v Rusku v lednu r. 1897 nejsou dosud do podrobna známy. Zejmena nebyly dosud uveřejněny žádné úřadní zprávy o národnostních poměrech v Rusku. Ale »Mosk. Vědom.« uveřejnily tyto dni stať, osnovanou patrně na soukromých zprávách o výsledcích sčítání lidu dle národnosti v ruském Polsku a úžasem spráskly ruce nad neočekávaným vzrůstem německého obyvatelstva na samém rozhraní s říší německou.

V guberniích petrkovské a kuronské jest prý každý devátý člověk Němec; v radomské každý jedenáctý, v plocké každý dvanáctý.

V rukou německých jsou tam nejlepší půdy, všechny továrny, pivovary, mlýny, pily, oni mají ve své moci tamní banky a velký obchod, jímž razí cestu výlučně německým tovarům.

Slovem, germanisace nejzápadnějších krajů pokročila úžasně. »Polské gubernie« — píší »Mosk. Věd.« — leží na hranicích Německa a proto jest věc nad míru vážná, že tyto gubernie jsou nyní němečtější, než baltické gubernie, nad kterými Němci panovali několik věkův.

Proto úžas se nás zmocňuje, když vidíme tento výsledek našeho »mírného výboje« ... Naše třicetileté snahy, abychom poruštili západní hranice, přinesly zcela neočekávaný výsledek; dříve jsme měli kraj polský, nyní máme polsko-německý; ruským nebyl dříve a není ani nyní.

Celé Rusko, celá státní moc válčila s polsko-katolickou intrikou a po tichu se tam vplížila otázka mnohem nebezpečnější. Na pohraničí vzrostl nový činitel politický: millionový zástup Němců, opřený o svůj mocný »vaterland« a s ním sloučený nerozlučně.«

Chápeme, že toto přiznání jest bolestno zvláště pro »Mosk. Vědomosti«, jež byly od let šedesátých hlavním hlasatelem oné politiky »mírného výboje« v polských krajích, která se osvědčila tak smutně. Němci nerozmohli se však jen v západních krajích, nýbrž i v jihozápadních a zde stali se nebezpečnými i tím, že podkopávají jeden z hlavních pilířů ruské národnosti, pravoslaví.

Malá Rus byla až do druhé poloviny XIX. století čistě pravoslavná. Ani ruský rozkol, ani jiné sektářství nenacházelo tam půdy. Teprve němečtí kolonisté zavdali v letech šedesátých podnět ku vzniku sekty štundistské, která jest jen ruské vydání německého baptismu. Štundismus šířil se rychle po jihozápadním Rusku a přes všechny obtíže, jež se mu činí se strany vládní, vzmáhá se dosud.

Ve vydané právě zprávě vrchního prokurátora sv. synodu, K. P. Pobědonosceva, o stavu církevních věcí v Rusku v roce 1898 vychází na jevo, že ruští štundisté jsou ve stálém styku s německými baptisty, že pracují ve svém okolí v jich duchu a aby se vyhnuli pronásledování se strany úřadů, vydávají se prostě za baptisty, jichž církev zákonem z r. 1879 prohlášena v Rusku za dovolenou.

Při tom se štundismus šíří i do vlastního Ruska, ba i v Moskvě jsou již modlitebny štundistské, v nichž se schází na modlitby lid nejvíce polointelligentnl, malí obchodníci, úřadníci železniční, bankovní atd.

Jsou to smutné následky nesprávné politiky, provozované po 40 let v západních krajích ruských, kde se Němci dávala přednost před vlastním poddaným jen proto, že tento byl Polák. Snad prohlédnou nyní i v Petrohradě a budou se snažit napraviti to, v čem v minulých desítiletích pochybili.