Rok 1899: Vymyšlená tragédie jako začátek skvělé novinářské kariéry

Malý chlapec prodávající noviny.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zkouška žurnalistova.

Známý francouzský žurnalista Alfons Allais vypravuje v »Journalu« následující rozmarnou historku o svých počátcích v žurnalistice.

»Když se mi konečné podařilo uniknouti ze semináře, kdež jsem podle vůle rodičů se měl vzdělati na kněze, povstala přede mnou krutě a zoufale otázka obživy. Mě! jsem u sebe jen skrovnou sumičku, v níž měď hrála mnohem značnější úlohu, než stříbro.

Přítel z mládí, s nímž jsem se náhodou setkal, pravil mi: »Znám tiskaře, jenž hodlá založiti malý místní list. Poněvadž jest skorem naprosto neznalý pravopisu, jest nucen vzíti si redaktora, jenž má nějaké zlomky vzdělání. Chtěl bys přijmouti toto místo ?«

— »Jsem pro to místo jako stvořen. Nepochybuj o tom.«

— »Pojď tedy, představím tě.«

— Muž, k němuž jsme přišli, byl hodný chlapík a přivítal mne velmi srdečně : »Dovedl byste zredigovati prostou lokálku?« — Pokrčil jsem rameny. —

Důmyslný tiskař však pokračoval důtklivě: »Ano, lokálku, ale ne takovou lokálku, jaké se píši do venkovských plátků, přeji si pro svůj žurnál zprávy, jež se nepodobají zprávám jiných listů!«

— »Dovolil byste mi, abych se o to pokusil ?« — »Milerád; sedněte si sem k mému stolu a napište mi dvacet řádků pod titulem »Neopatrnost kuřáka«.

— Neuplynulo ještě pět minut, již jsem mu odevzdal svůj rukopis a on četl:

»Neopatrnost kuřáka.
Obec Vepřovice stala se jevištěm tragického dramatu, jež se odehrálo následkem neopatrnosti kuřáka. Jakýsi pan D., svého zaměstnání vyrabitel trepek, vracel se včera večer k desáté hodině do svého bytu s hořící dýmkou v ústech, z níž každé chvíle vyšlehovaly drobné plaménky.
Když šel borovým hájkem, jenž jest majetkem paní markýzy z Nemanic, nedbal náš hrdina, že pouhá jiskra mohla by zapáliti šišky a suché haluze, ležící na zemi. Kouřil tedy z dýmky dále, když pojednou vyrazil ze sebe výkřik.
Na pokraji cesty spaly dvě chudé, as 12leté dítky, v těsném objetí a chvějící se zimou. D., jenž měl soucitné srdce, probudil dítky a pomohl jim rozdělat oheň z klestí, aby se trochu ohřály. Pak šel dále. Bohužel nebyl oheň náležitě rozdělán, neboť záhy pohasl.
Dnes ráno nalezeny mrtvoly nebohých dítek, jež zahynuly mrazem ...«

— »Všechna čest,« zvolal nový můj chef, »tomu se přece říká neobyčejná lokálka. Podejte mi ruku, mladíku, jste angažován!..«