Proč by se Němci neměli učit česky

„Němci, učte se česky!“

Takové heslo vydala německá národní rada. Heslo to jest pro náš život nebezpečným.

Neboť účelem tohoto hesla jest zbaviti nás inteligence a ztížiti naším mladíkům, aby doma zaujati mohli úřednická místa. Neboť jistě se najdou mezi německým studentstvem třeba i z alpských zemí vypočítaví lidé, kteří dovedou si opatřiti znalost češtiny a najdou se pro ně místa i v ryze českých krajích při úřadech na úkor českého studentstva, jež bude jednak zůstávat bez míst, jednak posýláno do jižních zemí, bude-li žádati o místo ve státní službě.

Nebezpečí u nás, jak vidno, je veliké a to nejen pro ty, kdož chystají se k dráze úřednické, ale i pro ty, kdož chtí býti obchodníky. A co jest nám v této chvíli učiniti?

Prozatím třeba sáhnout k svépomoci. Po ukončeném školním vzdělání na školách českých, posílejme mládež na nějaký čas do Němec, studenti na prázdniny ať jdou do německého kraje, za krátký čas osvojí si zde na základech mluvnických znalostí více, než kdyby ještě několik let bez konversace dřeli gramatiku.

Český student se dnes již neodnárodní, ztráví-li některý rok v německém městě, či u německého pluku a v životě mu to velice prospěje. Jest tedy nutno postupovati touže cestou jako činí to dnes Němci. Je toho dnes nutně třeba, neboť o úřednické otázce stále se u nás uvažuje a všude pozvédá se válečný pokřik, že ministerstva zavádějí německý úřednický status, a že české kraje vydávají v plen německému úřednictvu.

Theoretisujeme v této otázce jako všude jinde. Němci se však theorii pouze vysmívají a jsouce praktičtí opanovávají pole krok za krokem. Zatím co naše intelligence vykazuje stále menší znalost němčiny, tím uzavírajíc si cestu do německého území a pracujíc tak bezděky pro německý úřednický status mnohem účinněji, než by mohla činiti nejnepřátelštější k nám vláda, poněvadž proti její zbrani: nemáte kvalifikace pro německé kraje! — není obrany, počíná si německá intelligence osvojovati češtiny přese všecku apathii k ní, a otvírá si tak vstup do našich nejryzejších krajů.

Znalost němčiny u českého člověka, jenž chce ať míti styky se světem, aneb chce se dále vzdělávati nebo své výrobky ve velkém prodávati, je nezbytná. Tím, že budeme uměti německy, není řečeno, že by český člověk se odnárodnil. Němečtí obchodníci, průmyslníci a rolníci jsou jistě Němci každým coulem.

Trpí však jejich němectví úhonu tím, že pomocí českých prospektů a českých dopisů získávají si odběratele mezi příslušníky našeho národa? Česká korespondence není jim otázkou planého národnostního chauvinismu, ani prohřešením se proti národní hrdosti; je to zbraň čistě hospodářského významu.

Proč by se měli naši lidé této zbraně vzdalovati? Ovšem bylo by však potom též potřebí, aby svého jmění, své moci a svého vlivu užívali tímže rozhodným způsobem na prospěch svého národa a jeho příslušníků, jako to činí Němci.