Pražský pes aneb paměti nejlepšího přítele člověka

Ze zápisků pražského psa.

Můj pán drbe se za ušima a přemýšlí. Chce prý Vám něco psát.

Libo-li předejdu jej a posloužím Vám sám. Dovolte, bych se představil: Alík, pražský pes, známka č. 360. Jsem 4 léta stár, psí gentleman a vynikám již hojnými zkušenostmi.

Proslídím a očenichám vše, a nelíbí-li se mi některá z blahodárných pražských institucí, zvednu na ni jednoduše nožku. Kdybyste to udělali vy, máte kriminál na krku. Když nejsem právě na kritické exkursi na ulici, sedávám na okně, štěkám a vyplazuji na lidi jazyk.

* * *

Psí memoiry nemohou býti rozsáhlé, ale před lidskými mají přednost. Jsou psány výlučně ze psího stanoviska. Že je to stanovisko správné, svědčí i to, že dosud ještě žádný pes nebyl žalován pro tiskový přečin.

Nedávno sice byla obžalována už i opice, ale prosím vás — opice jsou tak příbuzné lidem. Přiznávám se, že co lidé tropí, v tom aby se vyznal čert. Vědí to sami.

Tuhle namalovali obrázek: Ošklivá baba sedí na židli a před ní stojí jeden tučný a jeden hubený homo sapiens. Tučný má krásné šaty, zlatý řetěz a dostává od baby pořád plné mísy. Hubený vypadá jako chrašťanská smrt, nosí hadry a nedostává nic. A stojí tu jen a kouká.

Já ze svého psího stanoviska bych to nevydržel, porazil bych babu a chňapl po míse tlustého. Ale lidi mají jinou náturu. No bodejť — lidská nátura!

* * *

Dnes jsem se zaradoval. Běžím ulicí a nějaký hladovec vpletl se mi do cesty. Ignoroval jsem ho a proběhl mu pod nohama. Zavrávoral a kopl tučného kamaráda Žoliho, který je velmi nervosní a nesnese křivého pohledu.

Ví, že je drahocenným majetkem slečny Školastiky Kyselé. Žoli dal se do hrozného vytí a slečna strhla veliký křik. Mezi námi Žoli je zatracený simulant, který Spekuluje na soucit slečny Kyselé. Přišel policajt a sebral hladovce.

Obecenstvo bylo rozčileno pro týrání zvířat. Když vinník byl odveden k potrestání, sebrala slečna Kyselá svého tlustého miláčka a nesla jej domů. Měl jsem radost, jak policajt chránil psí právo.

* * *

Po ulici jde velký pán. Má na sobě moc zlata i dracounu. Nějaký opilý švec připletl se mu do cesty, ani nevím jak. Pán vyňal ostrý nástroj a ťal několikrát ševce do hlavy. Švec neříkal nic a svalil se na zem.

Bylo viděti, že dostal víc nežli Žoli. Pán zastrčil nástroj do pochvy a šel pak spokojeně dál. Policajti mu všady zdvořile salutovali. Já díval se na tento výjev s údivem, zapomněl jsem i štěkat.

Lidé jsou divní tvorové, neboť dají si všecko líbit. Z našeho psího hlediska je to jen potěšitelné, že těšíme se větší ochraně než lidé.