Postavení ženy a muže v tradičním manželství? K rovnoprávnosti to mělo daleko!

rubrika: historické články / rodina, móda a životní styl, původně vyšlo: Systém rakouského manželského práva a jeho nutnost reformy - 1912, autor JUDr. Vladimír Rozsypal.
Dnes se hodně mluví o „návratu k tradičnímu manželství“. Málokdo přitom ale ví, co takové manželství skutečně znamenalo. Víte například, jaký byl rozdíl v právech manželů za nedávných časů Rakousko-uherské monarchie? S něčím takovým by dnes většina žen, a jistě i hodně mužů, rozhodně nesouhlasila. Článek z roku 1912 vám tehdejší rozdílná práva mužů a žen v manželství detailně popíše.
Následující text pochází z roku 1912

Práva muže a ženy v manželství.

Zákon náš ustanovuje, že manželé mají spolu žiti, zacházeti spolu slušně, že mají si konati vzájemně manželskou povinnost (soulože) a býti si věrni.

Povinnosti slušného zacházení a konání manželské povinnosti nedají se ovšem vynutiti soudně, ale kruté zacházení, jímž utrpěl manžel na svém těle újmu na zdraví, jest přestupek proti bezpečnosti těla, (případně důvodem rozvodu event. rozloučení) dále bezdůvodné zdráhání se plniti manželskou povinnost jest důvodem rozvodu a porušení věrnosti skutkem jest přestupek cizoložství, kterýž ovšem též důvod rozvodu event. rozloučení tvořiti může.

Co se dalších práv a povinností mezi manžely dotýče, stojí náš zákon na tom stanovisku, že muž jest hlava rodiny a přísluší jemu proto jednak právo říditi domácí záležitosti, jednak ale též povinnost manželku ze svého jmění (ovšem též i dítky) živiti.

Manželka, jež sňatkem obdrží jméno, domovské právo (resp. i občanství) a práva stavu svého muže, musí následovati muže do bydliště, jež on zvolí, při vedení domácnosti a výdělku, podle sil býti mu nápomocna, jeho rozkazy, pokud toho žádá domácí pořádek, sama plniti a dbáti, aby i od jiných plněny byly.

Zákon stojí tedy na stanovisku vrchního mocenského postavení muže nad ženou.

Než moderní doba, přestavši ceniti fysickou moc a sílu, přišla k názoru jedině správnému o rovnocennosti obojího pohlaví, který, jak jsme my svědkové, razí si cestu jak v životě soukromém, tak i veřejném (úřednice, lékařky, učitelky, vyšší dívčí školy a pod.).

Nastává tedy povinnost i našemu zákonodárství, aby vymýtilo zastaralé zásady o vrchním postavení mužově v rodině a dalo průchod novým zásadám o rovnocennosti muže se ženou. Mnozí zajisté na první pohled lekají se toho, bojíce se, že by nebylo v rodině žádné autority.

Než především nutno upozorniti na to, že nejlepší manželský život jest tam, kde muž a žena vzájemně za rovnocenné se uznávají a hledí, aby pokud možno každé důležité rozhodnutí vzešlo z obapolného dohodnutí, neb alespoň srozumění. Tam pak, kde by nebylo možno dosíci tohoto dohodnutí, rozhodoval by v důležitých věcech na zakročení kteréhokoliv z manželu úřad (soud.)

Na př. otec by chtěl, aby hoch šel na řemeslo, matka, aby studoval. Dnes rozhoduje vůle otcova tu a matka obyčejně nespraví ničeho, třebas by hoch byl sebe nadanější ku studiu a i hmotných prostředků bylo by dosti.

Dle našeho náhledu, když by již manželé nemohli se dohodnouti, rozhodoval by soud, který by věc bedlivě uvážil, hleděl předem dosáhnouti mezi manžely dohodnutí, teprve pak usnesením rozhodl by pokud možno v nejlepší prospěch dítěte, resp. v jiných věcech v nejlepší prospěch manželů.

Nebylo by to lepší, než dávati nyní volnost mnohdy nerozumnému rozhodování mužovu?

— Při stanovení bydliště rozhodovala by vůle toho, kdo rodinu popředně živí. Majetek spravoval by každý svůj a při společném museli by předem stanovití, kdo bude jeho správcem. Při menších věcech museli by manželé rozhodnouti se sami a manželé řádní, ti jistě dohodnutí docílí; mezi těmi pak, kteří se hašteří a nesváří, nezpůsobí pořádek a nápravu ani pravidlo, že muž je hlava rodiny.

Stejně jako by žena měla rovné práva s mužem, měla by ovšem i tytéž povinnosti, n. př. přispívati i ze svého jmění poměrně na výživu manželovu, svou i dětí, kteréžto povinnosti dle dnešního zákona vůči manželovi vůbec nemá, ohledně pak sebe a děti ten tehdy, když muž nemá dosti jmění.

Ohledně majetku rozeznává náš zákon jmění mužovo od ženiného. Co kdo měl, neb za trvání manželství nabude, náleží jemu, pokud neposkytnul zvláštní smlouvou (n. př. již svatební) druhému manželu jisté oprávnění (véno, společenství všech statků a pod.)

V pochybnosti pokládá se za to, že věci nabyl muž. Dále muž pokládá se, pokud tomu žena neodporuje, za správce veškerého jmění ženina.


Poznámka redakce Bejvávalo.cz
Tradiční manželství přinášelo nejenom malá práva pro manželky, ale mužům i ženám dost komplikovalo i samotnou svatbu! Zde se můžete dočíst, jaké všechny nečekané a dnes často nesplnitelné podmínky na tehdejší zájemce o sňatek čekaly.


Původní zdroj historického článku:
Systém rakouského manželského práva a jeho nutnost reformy - 1912, autor JUDr. Vladimír Rozsypal.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
9. srpna 2022


Diskuze k článku „Postavení ženy a muže v tradičním manželství? K rovnoprávnosti to mělo daleko!“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.