Je poledne jediný správný čas k obědu?

Oběd.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hodina k obědu.

Za dřevních časův bylo zálibou zasedati k obědu v noci, o čemž mezi jiným svědčí některé údaje bible. Tak na př. slavná pocta Baltazara, o níž Daniel mluví, odbývala se v noci; Šalomoun zase praví: »Blaze zemi, jejíž králové jídají v pravém čase.« Který tedy ten pravý čas?

Zdání o tom jsou rozdílná. Ve věku XIV. obědvali králové francouzští o 8. hodině z rána; za časův Filipa burgundského říkávalo se: »Vstávej v 5 hod., obědvej v 9, večeř v 5, jdi spat v 9 hodin a budeš žiti 99 let.«

Za panování Jindřicha IV. a Ludvíka XIV. zasedalo se k obědu o hodině 11., za Ludvíka XV. o .2. hodině. V časích Jindřicha VIII, snídalo se o 7. a obědvalo o 10. hodině.

Královna Alžběta sedala k obědu o 11. hodině dopoledne a večeřela mezi 5. a 6. hod. večerní, v kteréžto době nyní počíná se oběd v Anglii.

Ve Francii platila dosud hodina 6. za čas k obědu; ale zvyk ten již se tak nezachovává, neboť větší domy píší na zvacích lístkách: un quart ďheure de grace pour les dames.

Ve Východní Indii panuje zvyk, zasedat ke stolu teprv půl hodiny po západu slunce.

V Němcích až do francouzské revoluce obědvalo se povšechně o hodině 12., a teprve v pozdější době počala se doba obědu prodlužovati. U nás jest doba obědu od 12. až do 3., a to řídí se dle stavu a zaměstnání.

Z toho všeho vyplývá, že oběd nemá pravé hodiny, a nejlepší zdá se v tom ohledě zdání jistého filosofa, který otázán, kdy nejlépe obědvati, dal v odpověď: »Pro boháče, kdy mají chut, a pro chudé, kdy mají co jíst.«