Jazyk Cyrila a Metoděje
Staroslovanský jazyk, kterým sv. Cyril a Metoděj konali bohoslužby, zněl takto (Věřím v Boha):
— Věruju v Boga, Otca vsemoguštago, Tvorca nebu i zemlji.
I v Isusa Hrista, Sina jego jedinogo, Gospoda našego; začeta ot Duha sveta, roždena íz Marije Děvi, stradavša (trpivšího) pri pontijscěm Pilatě, raspeta (rozpiatého, ukřižovaného), umrša i pogrebena: sešedšago v ad (sešedšího do pekel, do Hádu): v tretij den veskrsešago ot mrtvih: vzešedšago na nebesa, sědeštago o desnuju Boga Otca vsemoguštago: odtudu že greduštago (kráčejícího) suditi živím i mrtvím.
Věruju v Duha svetago, svetuju crkev katoličeskuju, svetih obštenie (svatých obcování), ostavljenie grěhov (odpuštění hříchův), plti veskrsenije (těla vzkříšení), žizen věčnuju (život věčný). Amen. —
Staroslovanským jazykem konají služby boží dosud katolíci v Haliči (Rusíni) a na slovanském jihu.
témata článku:
Diskuze k článku „Jazyk věrozvěstů Cyrila a Metoděje: dokážete mu rozumět?“