Jak v roce 1920 dopadl komunistický pokus o státní převrat v Československu?

Obraz »Bolševik«.
Autor Boris Michajlovič Kustodijev
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Tedy nekompromisně!

Dvě leta organisují se v československé republice komunisté a připravují bolševický převrat a diktaturu proletariátu po ruském vzoru. Dvě leta čteme a slyšíme od nich, že právní řád musí být rozvrácen násilím, že poteče krev v občanské válce, že se proletariát musí ozbrojit, odpůrci komunismu že budou postříleni a rozvěšeni.

Dvě leta je v republice svoboda, taková svoboda, že je toto vše dovoleno, že nikdo neví, nebude-li dnes či zítra vyhnán z práce, nebude-li vyrabován jeho obchod, vypleněno jeho hospodářství, ohrožen jeho život. Ať je měšťák, ať sedlák, ať dělník, ať je smýšlení národně-demokratického, ať klerikálního, ať sociálně-demokratického. Není-li komunista, je zralý pro šibenici.

Není to veselý život, nehledíc ani k těžkým hospodářským škodám, které působí tento stav republice a s ní každému jejímu občanu. Ale přes to se toto řádění trpělo s blahovůlí. které se nenajde nic podobného na celém světě.

Byl to ryze československý pojem svobody, vyrostlý z našich tradic, z naší stoleté touhy po svobodě a také z naší politické nezralosti, který nás nutil platit kruté útraty tohoto stavu a živit z práce poctivých lidi hordu agitátorů, kteří sami nepracujíce, pokřikují o vyssávání cizí práce.

Ale celkem byla tato taktika politicky jediné možná. Český lid je právě takový, jaký je, a každý má jej na své straně, kdo v něm dovede vzbudit zdání, že je utlačován. Bylo nutno nechat vývoj věcí volný, aby se socialistický radikalismus ukázal názorně a zcela konkrétně, aby i nejprostší člověk poznal jeho bláznivost i jeho surovost.

V těchto dnech se toto údobí končí. Převrat tedy přišel. Viděli jsme jej, zažili jsme jej a jsme s ním také již vyřízeni. Komunisté odmítají zásadně kompromisy s ostatními vrstvami a stranami a nazývají se socialisty nekompromisními.

Převrat se jim nepodařil, ale podařilo se jim přesvědčit všecky ostatní, že jim nezbývá, než stát se také nekompromisními. V několika dnech zachvátilo český lid — a nejvášnivěji dělnictvo — tak živelné hnutí, že je kde kdo srovnává s říjnem 1918.

Naši bolševici se odhodlali konečně ke vzpouře, a lid, chvíli zmatený a nezpravený o pravém stavu věcí, vzpamatoval se rázem. Kde kdo chtěl ručnici, kde kdo se chtěl hlásit k dobrovolně branné službě, kde kdo chtěl bít bolševiky.

Vzpoura je potlačena bez občanské války, které by ani jinak nebylo, protože by lid byl komunisty udusil prostě svou převahou, kdyby na ně nebyli postačili četníci a vojáci. Ale není skončeno lidové hnutí proti komunistům a dlouho ještě skončeno nebude. Tedy nekompromisně! — takové je nyní heslo těch všech ostatních, kteří dosud kompromisní byli a chtěli jimi zůstat.

Ať si hlásá kdo chce jaké názory chce, ať přesvědčuje ostatní, jak umí, ať zůstane svoboda největší, ale zákon a svoboda jiných musí být nepřestupnou mezí této volnosti. Co je za touto mezí, není svoboda, ale zvůle a teror, a na ty půjdeme tedy nekompromisně. Čest četníkům a vojákům, že vykonali svou povinnost, ale čest také všem ostatním, kteří osvědčili, že jsou odhodláni stát se mžikem také četníky a vojáky, kdykoli bude napadena republika a pořádek v ní!

Příčina komunistické rebelie — ostatně dosti operetní — byla nahodilá, ale příznačná. Komunisté provedli loupež, soud rozhodl, že to je loupež a úřady učinily tedy zadost právu. Nemohly tak neučinit, protože by bytí československé republiky začalo uhasínat tou chvíli, kdy by bylo pochybné provedení jediného soudního rozsudku.

Ale kdyby nebylo boje o sociálně-demokratický dům pražský, byli by komunisté dříve či později spustili stejně. Připravovali se, cítili se připravenými a báli se, aby nezmeškali doby kvasu, kterou republika stále ještě prožívá.

Že nešlo o pražskou aféru, ale o rozvrat celé republiky, ukázalo se, jak plánovitě začali komunisté ihned »zabírat«, jak rychle byla pohotově luza k rabování, jak byly rozděleny úlohy. Poznali jsme tedy všichni, oč jde, a máme příležitost zabezpečit se proti opakováni komunistických alotrií.

Neodpovíme na rudý teror žádným terorem bílým a jakýmkoli, nebudeme následovat vzoru maďarského. Nikdo rozumný nežádá u nás, aby se s bolševiky zatočilo podle jejich method, ale jak poroučí zákon, se s nimi jednat musí.

Všichni, kdo se činně účastnili vzpoury, propadli právu, a není v republice instance, která by směla jim odpouštět, čeho neodpouští zákon. President Wilson odepřel nedávno amnestii socialistickému agitátoru Debsovi, který byl zatčen dřív, než se pustil do chystané propagandy. A nebylo v Americe mimo hrstku komunistů nikoho, kdo by nebyl schválil tuto mužnou nemilosrdnost presidentovu.

Úřady československé mohou být spokojeny s důkazem, že v tomto státě chrání zákon také lid. Špatně by dopadly, kdyby lid viděl, že jejich pevnost v uplatňování práva je menší pevnosti jeho.

Nechceme persekuce, ale zákonu musí se učiniti zadost do posledních důsledku. I nyní i vždycky napříště. Nekompromisně!

Poznámka Bejvávalo.cz
Další informace o tom, co u nás v té době komunisté prováděli, můžete nalézt v dalším dobovém článku Demagog a lhář: Dr. Šmeral proti „státnímu“ puči, který vyšel v roce 1921 v časopisu Obzor.