Jak se Lenin odvděčil za dávnou pomoc jeho rodině? Popravou zastřelením!

Sovětské novinky.

Vděčnost na trůnech je vzácná bylinka. Všeobecné dějiny o tom podávají mnoho dokladů. Z obecného pravidla nevylučuje se ani Vladimír Iljič Lenin, nynější samoděržavný car ruský.

Nedávno zemřel stařičký (84letý) ruský učenec N. S. Tagancev, nejslavnější kriminalista, jenž o 2 léto přežil syna, rovněž znamenitého učence (zeměpisce), zastřeleného pro podezření z jakéhosi spiknutí, o němž však nic bližšího nebylo svého času sděleno, nebylo ani rodině popraveného pověděno, z čeho vlastně obviněn, a justifikace stala se bez soudu, překvapivě náhle.

Starý Tagancev před mnoha lety měl co činiti s bratrem Leninovým, A. I. Uljanovem, když tento r. 1887 pro chystaný a dokázaný pumový atentát proti caru Alexandru III. byl řádně vyšetřován, usvědčen a řádným soudem odsouzen k trestu smrti.

Prof. Tagancev vymohl tenkráte matce jeho, že mohla se ještě setkati se synem, a dostal od ní pak dopis, překypující vděčností.

Ujišťovala, že byla by šťastna, kdyby se mu mohla za všecku dobrotu a laskavost, projevenou v době jejího smutku, nějak odvděčit.

R. 1921, když Tagancevův syn měl být bez řádného šetření a bez řádného soudu popraven, Tagancev-otec dopsal Leninovi, a připomněl mu — matčin dopis, psaný před 33 lety!

Žádal, aby věc syna jeho aspoň řádně dal prozkoumati, je-li opravdu vinen spiknutím, z něhož podezříván.

Prosil, aby syna směl sám navštívit. Ale odpověď, které se mu dostalo, byla — zastřelení jediného syna!

Poučno pro srovnání mezi samoděržavím carským a rudým!