Jak katolický farář z Moravy slavil svou zlatou svatbu

Děti před kostelem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jubilejní slavnost důstojného pana faráře v Tasově.

Obzvláštní slavnost konala se v tasovské farnosti dne 29. června. Byla to zlatá svatba tamnějšího důstojného pana faráře a lit konsist. rady, vel. pana Františka Erbena.

Padesát čtyry léta již uplynuly, co pracuje onen stařeček bělovlasý jako kněz na vinici Páně a 50 let je tomu tento rok, co jakožto farář v jednom a tomtéž místě v Tasově svůj úřad horlivě zastává. Jesti to zajisté řídký případ, býti na jednom místě a to na faře co do hmotných prostředků tak bídné, 50 let farářem.

Nelze spočítati, jak mnoho dobrého může jediný muž jakožto duchovní pastýř ve své farnosti v 50 letech vykonati, nelze dostatečně oceniti všechny zásluhy, které sobě kněz za 50leté své úřadování v jednom místě nahromaditi musí. Slušno tedy bylo, aby tak památný rok náležitě se oslavil.

I odhodlal se tedy stříbrovlasý stařeček ctihodný učiniti sobě a svým farníkům krásnou památku a slaviti v den sv. Petra a Pavla, patronů zdejšího chrámu P., jubileum svého 50letého úřadování na faře Tasovské, k čemuž jej pohnula bezpochyby nejvíce i ta okolnost, že jsa narozen v tentýž rok co náš milovaný sv. Otec Pius IX. r. 1792, chtěl v tentýž rok co sv. Otec slaviti i své 50leté farářské jubileum.

Nejdůstojnější p. biskup dozvěděv se o úmyslu důstojného p. faráře Tasovského, udělil Jemu milostivě titul konsistorního rady za jeho 54leté kněžské horlivé úřadování.

Když milostivý p. biskup své uznání důstojnému p. faráři takto projevil, dalo se očekávati, že i farníci Tasovští svou lásku, úctu a vděčnost ku svému duchovnímu pastýři též při jubilejní slavnosti jeho okázalým spůsobem na jevo dají.

A stalo se. Již dlouho před slavností učiněny ode všech představenstev obcí přifařených patřičné přípravy. Obec Tasovská urovnala cestu od fary k chrámu P. vedoucí přiměřeným spůsobem, 2 řady stromečků jedličích označovalo cestu k chrámu Páně a veliký díl cesty té ode dveří hřbitovních až k hlavním dveřím chrámovým byl z obou stran oblouky z chvojových věnců krásně upraven.

Mimo malé jiné korouhve vlála z věže chrámové obrovská korouhev v trojí barvě národní, oznamujíc celému vůkolí, že farnost Tasovská slaví den neobyčejně památný. Mládež celé farnosti uchystala jubilantovi v dar krásný ornát a Tasovský spolek potravní ,Oul“ věnoval důstoj. panu faráři krásný kříž v slohu gotickém.

Obce přifařené usnesly se, důstojného p. faráře svého a radu konsist. zvoliti za svého čestného občana a podati jemu při té slavnosti příslušící skvostné diplomy.

Všichni tedy farníci chystali se důstojným spůsobem k této slavnosti.

Konečně přišel předvečer sv. Petra a Pavla, najednou zahřměly tři rány z hmoždířů a hudba před farou počala hráti na počest důst. p. jubilanta.

A co mám teprv psáti o slavnosti samé konané druhého dne? Velebný to byl pohled na jubilanta stařičkého, když tento podpíraje se na hůl křížem pozlaceným ozdobenou, veden byl kněžími vůkolními uprostřed nesmírného davu lidstva do chrámu Páně v slavném průvodu při hřmění hmoždířů a při velebném znění zvonů chrámových, jichžto hlas závodil s hudbou průvod provázející.

Bylo viděti na tváři stařečka velebného vnitřní pohnutí nad vděčností a úctou svých Jarníků, která se zvláště při této slavnosti v tak krásném světle ukázala. V chrámu Páně konány obřady při tukových slavnostech obvyklé, a po ukončeném kázání, jež činil dp. konsist. rada J. Klippl a slavnostní mši svaté, byl veden v tomtéž pořádku průvod zpět do fary.

Tu přijal důstojný p. jubilant přání od milostivého p. biskupa jemu k slavnosti zaslané a vyjádřené ústy dp. děkana Velko-Meziříčského, na to opakovali přítomní kněží své blahopřání bratrské, pak předstoupily dítky školní, podávajíce dp. jubilantovi s přáním krásnou kytici, načež konečně předstoupili představení všech přifařených obcí a s přiměřeným oslovením podali jemu diplomy čestného občanství všech obcí k farnosti Tasovské patřících.

Tím slavnost ukončena, ale upomínka na tento den zůstane nejen farníkům Tasovským, nýbrž celému vůkolí na dlouhá léta zajisté v radostné památce. Máme zde opět důkaz, že není ještě tak zle s Církvi katolickou, jak to liberálové v novinách do světa vytrubují, máme zde důkaz, že nezhynula ještě v pravém jádru lidu láska k církvi a k sv. náboženství, úcta a vděčnost k duchovním představeným, nýbrž že třeba jen, aby příležitost nějaká lidu se podala, a láska k náboženství a k duchovním pastýřům, dříve snad v srdci uschována a skrytá objeví se ve skutcích, jak jsem právě při slavnosti výše zmíněné jen v krátce naznačil.

Všem farnikům Tasovským obzvláště pak těm p. představeným a výborům, kteří se nejvíce o uspořádání oné slavnosti starali, srdečné díky a Sláva!