Jak divocí zajíci přechytračili cvičené lovecké psy a mohli je utahat až k smrti

Na lovu.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zajíci chytráci.

Bádaví Nimrodi vypátrali, že z jámy, z lože nebo z “pekáče” vyplašený zajíc, když stíhán je, velikým obloukem, či vlastně velikým kruhem, utíká a takto zase na místo se vrací, kde dříve ležel a vyburcován byl.

Tu pak objevil a jistil jistý můj dobrý známý tento zajímavý případ. Zajíc byl vyplašen a zahájil svůj “okoloběh”, pes — toť se rozumí — za ním.

Můj známý pak zapamatovav si, odkud byl ušák vyskočil, zaujal takové postavení, aby mohl pozorovat, co se dále bude díti. Především zpozoroval, že vedle jamky, z níž byl zajíc A. vyplašen, je druhé lože a v tom že klidně spí zajíc B.

Honba psa za ušákem trvala dále a po nějaké době zajíc A., proběhnuv svůj obrovský kruh, přiletěl všecek uřícen nazpět k svému loži.

A tu stala se obdivuhodná věc: štvaný zajíc natáhl se ve svém loži a zajíc B. vyskočiv, převzal za něj druhou tůru a utíkal týmž obrovským kruhem. Pes — toť se rozumí, za ním. Zajíc A. zatím klidně odpočíval.

Když pak druhý koloběh ukončen byl a zajíc B. zase k svému pekáči dorazil, vyskočil opět zajíc A. a dal se znovu do běhu známým nám už kruhem a toto střídání se v běhu opakovalo se tak dlouho, až honící pes únavou klesl a zajíci v pokoji hověli si mohli.

Z čehož plyne mravní naučení: kdyby se tři, čtyři zajíci takto smluvili, uondali by k smrti celou smečku psů.

Otázka, již kladu osudu: je to pud nebo rozum? Lež — toť se ví — to jistě není!