Jak dávní alchymisté vyráběli zlato?

Obraz »Alchymista«.
Autor: David Teniers mladší (1610 -1690)
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Alchemie a zlato

Snahy transmutační šíří se tehdejším světem: vedle alchemistů řeckých, hlavně v pátém a šestém století proslulých a v egyptské Alexandrii činných, pracují za týmž účelem alchemisté v Babyloně, ba i v Číně a Japanu.

D’Hervey de Saint Denis vyhledal z čínské literatury poznámky nesoucí se k alchemii. Kohong za dynastie Wu, mezi 222 až 277 po Kristu, byl první, jenž vyčistil Tán hledaje transmutaci, hlavně pak mniši sekty Tao, následovníci filosofa Lao-tse, transmutovali cín ve stříbro a stříbro postupně ve zlato.

Ve svých domněnkách byli alchemisté udržováni některými známými reakcemi: měď přeměňuje se cínem a zinkem, jak Aristoteles již věděl, v látku zlatolesklou, v známou mosaz (auricalcum); pomocí sloučenin arsenových pak ji lze obílit jako na stříbrovo. V zlatě nalézalo se přirozeně stříbro a naopak, i v antimonu nalezli alchemisté zlato. Mnohé kovy neb kovové rudy poskytují tavením zplodinu zlatožluté barvy; to pokládali za zlato; mnohé kovy dávají se rtutí stříbrobílé kovy; to pokládali za stříbro.

Vylučování se mědi na předmětech železných z vod šachtových dalo podnět ku domněnce o přeměně železa ve měď. Příprava kovů, železa, médi, olova z rud byla dávno známa, aniž pochopena podstata těchto dějů chemických.

Bylo-li možno z rudy ohněm připraviti železo, byl tento úkaz zkrátka vysvětlován přeměnou rudy v železo. Ruda ztratila jisté vlastnosti, barva se změnila, zmizela křehkost a hmota stala se kujnou a tažnou.

Dala-li se ruda železná a měděná „změniti“ v železo a měď, proč by se nedal nějaký kov změniti v jiné rozličnými operacemi, tavením s jinými látkami? Dále nebylo tak zvané analytické chemie, nedovedli dokázati, že vyrobené zlato neb stříbro jsou skutečně pravé tyto kovy.

Tak ještě roku 1709 znamenitý jinak chemik Homberg tvrdil, že možno všechno stříbro změniti tavením s leštěncem antimonovým, přirozeným to sirníkem antimonovým ve zlato, a skutečně z jeho pokusil vyšlo vždy stříbro tající v sobě zlato. Trvalo dlouho, nežli přesný rozbor leštěnce ukázal, že již v něm obsaženo zlato.

Ještě 1783 přeměňoval lékárník Cappel v Kodani chemicky čisté stříbro účinkem arseniku (kysličníku arsenového) ve zlato, a znamenití chemikové, jmenovitě Guyton de Morveau, potvrdili úplně jeho udání.

Teprve roku 1787 vysvětlil tento úkaz rakouský horní rada von Born. Potvrdil, že skutečně, užije-li se solnohradského arseniku, obdržíme zlatonosné stříbro, užijeme-li však českého arseniku, není tomu tak, poněvadž jenom arsenik ze Solnohradska tají v sobě zlato.

Aby přeměna nebo-li transmutace kovu v kov, zvláště stříbra ve zlato, rychleji se dařila, pomýšleli alchemisté na přípravu elixíru, kamene mudrců, jenž ihned měl kovy méně šlechetné přeměniti v kovy šlechetné, avšak i zpětnou přeměnu si vyhrazovali, a tuto přeměnu se snažili uskutečniti antielixirem. (Arabský alixir, značí kámen mudrců, případně i prášek léčivý, rány vysušující.) Mohutnost kamene mudrců transmutační tak jest báječná, že pouhá stopa jeho stačí k přeměně ohromného množství libovolného kovu ve zlato.

Když pak pozdější učení alchemické z přípravy kovu drahých rozšířilo se i na obecnou léčivost elixíru, stotožňován kámen mudrců s tak zvanou panaceí života to jest všehojitelkou, kteráž člověku dává zdraví, sílu a neomezeně dlouhé žití (z toho i název ,,elixir vitae”, zázračný účinek léčivý, omlazující). Alchemisté měli též universální medicínu, kterou zvali svého času „theriak”, že hojí všecky nemoci a lidský život prodlužuje.

Znamenití mužové jejich: Arnold Villanovanus (zemřel roku 1314) a Raymundus Lullus (zemřel 1315) učení o této zázračné medicíně rozšiřovali, a slavný Theophrastus Paracelsus (zemřel 1543) dělal vše možné, aby o tom zázraku celý svět přesvědčil. Theophrastus Paracelsus znám jest též jménem Filip Bombast z Hohenheimu.