Veselá hudebnice.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hudba budoucnosti.

Kterak zevnější dojmy působí často na naše sny, je dostatečně známo.

Na příklad ležíme-li si v noci na ruce, tato nás bolí a zdá se nám ve snu při tom, že nás lupiči spoutali pevně provazy.

Jindy zase přejedení působí nám bolest žaludku a zdá se nám, že prodělali jsme zuřivou bitvu a ležíme na smrt potlučeni v nějaké hluboké rokli.

A tak dále a tak dále.

Zajímavé tyto pokusy prováděli jsme s kamarádem Rambouskem, který ležel vedle mne na posteli v kasárnech v Ťumeni na Sibiři. Když jeden z nás usnul, druhý mu na příklad stiskl pevně palec u nohy a hned na to jej probudil a zeptal se jej, co se mu právě zdálo. Vyšlo na jevo, že spícímu zdálo se, jakoby byl vlečen pod guillotinu a tato mu nohu usekla.

Jednou jsem Rambouskovi ve spaní položil hořící cigaretu na dlaň. On vyskočil a vrazil mi pohlavek, ale když nastalo smíření, přiznal se mi, že se mu zdálo, jakoby byl pálen na hranici, aby se přiznal k vraždě, kterou nespáchal.

Tyto pokusy byly pro nás netoliko příjemnou kratochvílí, ale také příležitostí k přemýšlení a někdy také ku sporům.

Bylo to zase jednou večer. Toho dne nedostali jsme k obědu nic jiného, nežli trochu polévky z ryb a malý kousek černého chleba, k večeři pak vůbec nic. Všichni byli jsme proto v mizerné náladě a již asi v 9 hodin šli jsme spát, zabalivše se do vojenských plášťů.

Zdálo se mi, že letím tmavou jakousi prostorou dlouho a dlouho. Kolem mne kmitala se jako bludičky malá světélka a létali velicí, draví ptáci, příšerně klepajíce zobáky.

Pojednou však doletěl jsem k jakémusi obrovskému ohni a zaslechl překrásné zvuky neznámé mi hudby, jakoby tisíce houslí, fléten, kytar a lesních rohů se rozehrálo. S rozkoší naslouchal jsem divnému tomu koncertu, ale marně pátral jsem po zdroji této čarovné hudby.

„Co to jest?“ zeptal jsem se.

A jakýsi lahodný, stříbrný ženský hlas odvětil mi z Neznáma: „Totoť je hudba budoucnosti."

Hned na to jsem se probudil. Všichni kamarádi kolem klidně spali a já přemýšlel, kterak mohla vzniknout v mém snu ta překrásná hudba a jaké zevnější zvuky mohly jí do mého snu vdechnouti.

Poslouchal jsem chvíli pozorně a brzy se mi vyjasnilo. Bylo nás v té světnici 30 vojáků, všem po včerejším hladovém dnu kručelo v břiše, někteří hlasitě chrápali a jiní zase pískali nosem.

To byla ta „hudba budoucnosti“.