Filipojakubská noc v minulosti: reje čarodějnic v zapomenutých českých legendách

původně vyšlo: Lidové noviny - 1935, autor jSk.
Jak to bylo s čarodějnicemi na našem území za časů dávných Čechů? Co staré legendy vypráví o čarodějnických sabatech za poslední dubnové noci? Zajímavý přehled dávno zapomenutých českých bájí o čarodějnicích a čase »pálení čarodějnic« najdete v článku z roku 1935.


Filipojakubská noc u starých Čechu.

Filipojakubská noc před prvním květnem je nocí kouzel a čar u všech národů evropských. Ještě dnes pojí se k této zázračné noci řada pověr a zvyklostí, které svědčí, že to vskutku byla noc čarodějnic.

Již v jedné staročeské divadelní hře se praví, že mnohá bába »na svatého Filipa své čáry rozličně lípá«, které »lidským dobytkům škodí, sobě užitek přivodí«. Veršuje se dále o nich, že »po krchově nahé chodí, svini neb psa s sebou vodí, aneb černou slepici, tu sobě chová v světnici. Na tom potom jezdí, lítá, aneb dřív než kohout zpívá, svého řemesla užívá.«

V jiné velikonoční hře se v epilogu praví, že taková čarodějná bába létala na herce a dojila trlici, kterou se jinak tře len a kopopí, a ujídá měsíce.

Čarodějnice Rebeka o sobě praví:»... sem veliká čarodějnice, proto sem ďáblova svodnice; trlici sem místo krávy dojila a s hvězdami na rozhraní lítala, lidi sem čarovati učila a je s pravé cesty vodila.« Podle Tkadlečka létaly báby na pometlu nebo obkročmo na bradatém kozlu. Podobné reje trvají až do svítání, než kohout zazpívá.

Při výkladu těchto staročeských pověr o čarodějnicích upozornil C. Zíbrt na výklad Havla Žalanského (1571— 1621) na otázku »je-li to pravda, že ženy čarodějné v noci v jistá místa se scházejí, do krajin nejdalších v čase krátkém se dostávají, hody, tance provodí a těla svá v těla jiná proměňují a povětří bouří?«, že báby vskutku lítají, ale jen v noci ve snu, namazavše se čarodějnou mastí.

V noci se jim zdá, že »komínem ven vyletují a v povětří široce a dalece se proletují, že hody skvostné, hry, tance provodí, muziky hlučné slyší, že na lukách krásných neb v zahradách bydlí, krásné mládence, krále, knížata vidí, nýbrž že mrzké rozkoše, které jim satan vnouká, provodí. A jsou mnozí příkladové — dodává Žalanský — že ženy takové, když pro čáry své na žebřík přicházejí, k tomu se znají, znají bídné k věcem, které se nikdy nestaly, které nikdy nečinily.«

Hanuš svého času dokládal, že se vskutku ještě za jeho doby na mnoha místech pálívaly čarodějnice, podobně jako ohně svatojanské; Zíbrt soudil, že zvyk tento byl původu cizího. V minulém století bylo konečně přísně nařízeno rychtářům, aby netrpěli pověrečného pálení ohňů před prvním májem, »aby se tím čarodějnice zahnaly«.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1935, autor jSk.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
30. dubna 2022


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.