Dušičky: den, kdy návštěva půlnoční mše zabíjí

původně vyšlo: Z českého jihu: sbírka jihočeského podání lidového 1898, autor Vladimír J. Charvat.
Dodržujete tradici Památky zesnulých neboli Dušiček? V tom případě pozor na půlnoční návštěvu kostela. Jak vám přiblíží historický text z roku 1898, tak se o dušičkové půlnoci v kostele odehrává zvláštní bohoslužba, nebezpečná pro všechny živé.


Na dušičky.

Dušičky jsou dnem mrtvých. Již večer před dušičkami vzpomíná se na zesnulé.

Rozsvěcí se „za dušičky“ lampička s olejem nebo rozhřátým máslem. Modlívají se zvláštní modlitby za zemřelé. Lampička hoří celou noc a celý následující den.

Ráno „na dušičky“ jdou skoro všickni vesničané do kostela. Dávají na mši za zemřelé přibuzné. Po bohoslužbě vyhledávají se hroby příbuzných a známých. Vzpomíná se na né modlitbami. Děti pálí na hrobech voskové svíčičky jako oběť za duše zemřelých.

Vypravuje se, že v půlnoci dušičkové mají duchové bohoslužby.

Jistá sousedka pelhřimovská probudila se v noci dušičkové. Měsíček svítil. Sousedka myslila, že je již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie.“ Kostelíček byl plný, u oltáře byl kněz. Sousedka stydíc se, že přišla tak pozdě, neohlížejíc se usedla v lavici.

Teprve po chvilce pozdvihla oči. Kostel byl plný lidí jí neznámých. Plna údivu prohlíží si neznámé lidi; někteří jsou jí povědomí. Vzpomíná, kde je viděla, vzpomíná, a hrůza ji obešla. Lidé ti již dávno zemřeli.

V tom šťuchá ji známá sousedka její nedávno zemřelá: „Kmotřičko,“ povídá, „co jste to učinila, to je mše duchův. Až bude po mši, duchové vás rozškubou. Ale dám vám radu; svlečte kožíšek, nechte jej zde a sama radši abyste už byla pryč.“

Víc mrtvá než živá svlékla ubohá kožich a utíkala domů. Ráno nalezli lidé v kapli kožíšek rozškubaný na maličké kousíčky.

Na dušičky peče se zvláštní pečivo „dušičky“ zvané. Bývá to žitná caletka uzoučká, naplněná ustrouhanou řepou.

Mnohá hospodyně dělává dvojí, pro sebe a rodinu z mouky bělejší, pro čeládku z mouky černější. Vtip lidu všiml si i této lakoty. Vypravuje se o pacholku, který prý chtěje selku nevinným způsobem pokárati, že dělala dvojí »dušičky,“ zpíval si:

Dušičky věrný,
nejste všecky stejný.
Některý ste bílý,
některý ste černý.


Původní zdroj historického článku:
Z českého jihu: sbírka jihočeského podání lidového 1898, autor Vladimír J. Charvat.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
2. listopadu 2019


Diskuze k článku „Dušičky: den, kdy návštěva půlnoční mše zabíjí“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.