Dobové varování před nebezpečím rozšíření bolševické revoluce k nám

Proti bolševismu!

Bolševismus — německá květinka v ruské zahrádce; vláda krvavé, teroristické menšiny!

Jest nesporno, že rusští bolševici budou chtít i v našich vodách lovit a tím nás — spojence dohody — seslabit. Jejich emisaři pracují již mezi námi.

Květy bolševismu i krvavé plody, kteréž Rusi, jindy všemocné, bolševismus přines, vidíme dnes všichni.

Nelíbily-li se nám žaláře a šibenice habsburácké, justiční vraždy vojenskými stvůrami starého Rakouska na nejlepších našich lidech páchané, nelíbilo-li se nám umořování bezbranných zajatců po desetititisíckách hlady, s nástolem bolševismu na prestol moci u nás teprve bychom poznali, zač je toho loket!

Ani bychom vzdechnout nesměli, ani pipnout; stromy obzrály by v krátce předivnými plody bolševické lásky, až by šibenice již stavět se nestačovaly. Pak nebyly by u nás různé strany, ale jen jedna, jediná samospasitelná strana vlády bolševické.

Staré Rakousko vyrabovávalo bezohledně naše sýpky, naše stáje, naše sklepy, rvalo ženám muže, nevěstám ženichy z náruče, na uprchlíky měli jejich černožlutí žandarmové patrontaši vždy ostrými napáchnutou, žaláře též plny byly a věšelo se pilně, byt i katů se nedostávalo, nepardonovali se ani lidé od šibenice utržení (jak jinak byl kavalírštějším surový středověk než bratr samé císařovny Zity!), ale přec přes všecky hrůzy austriáckého systému byly zde strany, byl život přec, byt i tlumený, opatrňácký, nezašli jsme hlady a uchovali se přece přemnozí.

V bolševismu, zle by nám bylo, daleko hůře než pod rakouskou šibenicí, bolševismus, toť církev nejcírkvovatější, toť vláda hrstky bestií válících se v krvi a plody jejich politiky vizte na Rusi: spálené vsi, spustošená města: zbořeniště, rozvaliny - místo kvetoucích druhdy měst, nejen kněží pobití a biskupové zvěšení, ale i inteligence uvězněná, rodinné svazky přervány: toť „zrobespierování“ celé společnosti.

Rozdíl mezi mým tvým pomíjí, vše halí se v cár a v hadry; nikdo nepracuje, neb co práce platna, když bandy zmocňují se všeho a vyvražďují každý vzdor. Právo pěstní nastoleno místo práva, soudí laici ne. dle zákonů, nýbrž dle zájmů jedné politické strany. Není zrovna lákavý tento ruský bolševismus pro jednotlivce, i společnost! Z hrdého, nejmocnějšího kdys velestátu světa učinil bolševismus chaos, bezmocné trosky státní, kořist a plen budoucí všech spořádaných států.

Hlad a děs občanstva v jeho sledu, knuta kaprálem v jeho armádách! Ubohý systém státní, kde maličká, ale energická, zkrvavená menšina dočasně terorisuje nejhnusnějšími prostředky zotročený národ proti všemu přirozenému lidskému právu i proti vůli téměř celého světa!

Doufejme, že od bolševismu zůstane uchována naše vlast!

A objevila-li by se kdy jedovatá bolševická zmije v zemích našich, tož ji beze všeho váhání všichni jako jeden muž šlápněme na hlavu a utopme ji v její vlastní krvi! Český národ je národ inteligentů; u nás není půdy pro předpotopná hesla bolševická! Národ dávno již sorganisován politicky v strany.

Venkov rozhodně je protibolševický. A i strany městské u nás sorganisovány politicky. Strany národní ať již dělnické či měšťanské jsou strany pořádku. I dělník národní stejně jako každý jiný rozumný dělník, živnostník, i úředník ví, že má dnes dělnictvo zastoupení v ministerstvech: prosím: 6 ministrů dělníků tlumočí u nás ve vládě požadavky dělnictva a jakým pronikavým způsobem, nejlépe vidět na uzákonění 8ho-dinné doby pracovní, která mnohým odvětvím při stávajících vysokých mzdách hrozí hotovou pohromou!

Dělnictvo má zastoupení i v Národním Shromáždění, může mít zastoupení i v obcích, okrese, zemi i státu. Stát bude takým, jakým cestou zákonnou odvolí si. sám lid zástupce své. I nepatrné frakce dosáhnou u nás svého poměrného zastoupení. Plného volebního práva požívají i ženy.

Tedy k čemu u nás bolševismus, k čemu teror, krev, bratrovražednou válku domácí, kteráž by nás na konec vydala jen Němcům v plen a v otroctví!? A později přec jen přemohl by nás protibolševický svět.

Dnes něco politicky jsme, něco ve světě znamenáme, s bolševictvím ale všecko ovoce dlouholeté perné práce politické obrátilo by se v půl létě v nic!

Byli by z nás na konec otroci okleštění, světem rozdeptaní, světu poplatní! A na týchž šibenicích, na kterých zmírali by odpůrci bolševičtí, na konec dozrávali by i vůdcové bolševičtí sami! Svět je svět, my jsme kapkou v moři: vždyť i ústřední velmoci byly jen zrnem mletým v mohutném žernovu světa.

Radujme se, že jsme z válek neblahých konečně venku a to šťastně na straně vítězů, že má naše republika 146.000 km2 a čítá 14 milionů lidí! Jásejme, že jsme sjednoceni, vzácný věru dar, a že Němci musí nám vyplatit 17 tisíc milionů franků! K čemu bolševismus u nás?

Zemědělci jsou protibolševičtí, jako venkov vůbec, občanské strany městské u nás též. Dělnictvo organisováno v naší republice v 2 velkých skupinách: v skupině národní (ta není bolševická) a v skupině beznárodní (a ani ta není celá bolševická, nýbrž z ni jen krajní mizivě malé křídlo).

Tedy, kdybychom u nás odhadli bolševicky smýšlející, nejnižší, neinteligentní, banditsky smýšlející živel na 1%, moc bychom nadsadili. Byť i tomu tak bylo, samozřejmo, že 99% národa, za nimiž spořádaná vláda i státní moc, nedá se terorisovat mizivou menšinou, kteráž ani 1% nedosahuje.

U nás, kdby bolševiky napadlo, aby veřejně vystoupili, nejen že by zůstali osamoceni, naopak: proti, nim vystoupil by činně i lid! Teroristy bolševickými naplnily by se hroby, nemocnice a žaláře. V krátce měli by po parádě a státní mechanism byl by opatrnější než dnes a nenechal by zvůli bolševické docela otevřené pole.

V. L. Burcev, ruský socialista revolucionář, v otevřeném listu bolševikům adresovaném: „Kletba vám, bolševici!“ praví o bolševicích doslovně: „Vy nejste pro nás náhodnými zločinci, avšak zločinci vědomými, pro něž není jména!...

Vy zrádci vlasti! Vy lháři! Vy zloději neb přechovavači zlodějů! Vy vrazi nebo přechovávači vrahů! Vy pro nás nejste již socialisty, vy jste pro nás pouze našimi žalářníky, našimi žandarmy, našimi censory, našimi vrahy! Pohleďte laskavě na to, co dnes se děje na Rusi všude pokryté mrtvolami a všude prosáklé krví! A pochopíte, s jakou kletbou pronášíme vaše jména.“

Podivné a bohužel pravdivé zrcadlo přidržuje Burcev bolševikům ruským ve svém otevřeném listě. Vyčítá jim plnou oprávněností zradu národa, násilnictví, teror, veřejné zlodějství, miliardové zpronevěry bankovní:

„Vy jste v půl roce rozvrátili celou Rus a zahalili ji smutkem! Přijde však hodina odplaty a jest blízká! My od vás požádáme účty za vše, co jste provedli!... Všecky vás, bolševiky, budeme obviňovat jmenovitě. Při první možnosti poženeme k soudu vás všechny a na veřejném soudě vy budete muset odpovídat za všechno své počínání.

První zákonitá moc na Rusi bude povinna zřídili Mimořádnou Vyšetřovací Komisi nad vámi. Toho bude žádat od ní všechen lid... Rus strašně zkusila od vás, bolševici, a vy nesmíte beztrestně zmizet s jeviště. S lavice obžalovaných musíte odpovídati za všecko zlo, způsobené vámi vlasti.

Jestliže by někomu z vás v čas utéci z Rusi, my vás všude budeme pronásledovat, ať se skryjete kdekoli a všude budeme se vás tázati: Kaine, kdo jest bratr Tvůj?.... Vzpomínka na vaše jména nebude se u nás spojovat s ničím jiným, než s kletbami. Od vás se odvrátí vaše děti, až dozvědí se o vašich skutcích!“

V tomto duchu sepsán celý otevřený list bolševikům, počíná kletbou bolševikům krví a zločiny pokrytým a končí na konec slovy: „Ještě jednou: Kletba vám, bolševici!“ A věru zaslouží si toho bolševici rusští, věru plnou měrou! Jaký pořádek zavedli na Rusi, vypravují s důstatek naši zajatci z oblasti bolševické náhodou vyvázlí.

Tak K. Velebný, řezník v Chrudimi, toho času na Slovači: „Do naší vesnice přitrhla tlupa bolševiků, asi 50 lidí. První čin jejich: nechali pracovat přes náves palbu strojních pušek, co kde živého, skolili, kdo by se byl objevil, zastřelili ho. Pak vešli do statku, vzali koně ze stáje, zapřáhli, naložili si, co srdce ráčilo, odvezli bez výkazů, bez zaplacení, aniž známo kam.

Kdo by jen píp’, skolili ho beze všeho. Ba, co více: Zavedli docela i volnou lásku. Jde hezká dáma po ulici; požádá ji kterýkoliv muži jemuž právě padla do oka. Odpírá-li, zavolá strážce. Zavedou ji na strážnici a tam bijí ji, až je po vůli. Děti dávají do státních sirotčinců.“

Krásný pořádek, že? Byl-li nám rakousko-uherský systém málo, tož jen bolševický, ten by byl tak zrovna jako dělaný pro naše vesnice; toho bychom zrovna tak ještě potřebovali.

Bolševická Rus skytá smutný obraz veškeré rozvrácenosti ; trvalý bolševismus je nemožný, ztráviť sám sebe. — Uchráníme-li svou vlast od bolševismu, záslužnou práci vykonáme. Vizte Maďary! Počkejte maličko jen, na Maďarech nejlépe uvidíme, kam by bolševismus zavedl národ náš a na konci bolševiků maďarských a na konci vlády bolševické v Pešti nejlépe bolševici naši uvidí možné konečné výsledky svých ztřeštěných snů politických, hospodářských i osobních.

A k těm samým koncům dospěji bolševici rusští a snad dobou i němečtí, kdyby tam ovládnout měli. Pod palicí světa ztroskotali císařové Vilém i Franc Josef a Karel i sultán, a před ní neobstojí jen ubohým násilnictvím v rozvalinách Rusi dotud se udržující, sám s sebou se přežívající bolševismus. Apoštolé bolševismu všichni dobou pohynou v plamenech jimi samými vyvolaných, na bojištích, na šibenicích a v žalářích.

Kletba zkrvavených národů, nenávist jejich vlastních krajanů bude údělem jim v žití jejich, památka jejich jmen bude poplvána, s odporem jejich vlastním potomkům. Kletba vám, bolševici — nenávidění vlastizrádci, vrazi nevinných svedených obětí, osnovatelé rozvratů, nepřátelé pořádných, zákonodárných poměrů!!!

V Pojizeří organisovali se válečně střelci a lesníci na případnou pomoc vládě, kdyby bolševické nepokoje na Kladně neb v Praze vypukly. A i rolnický lid v boj proti bolševikům ochotně by šel, když v nedostatku zbraní ničím jiným, vidlemi a cepy!

Koule do vás, bolševici, proklatí nepřátelé naší republiky, nenávidění nepřátelé pořádku!! Svou republiku i proti ruským a německým emisarům bolševickým si uhájíme! Vaše krev zmrví naši zemi! Koule i podávky do vás a cepy na vás, bolševici!