Dlouhá a vznešená historie češtiny na Slovensku

Devínský hrad na Slovensku.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Čeština na starém Slovensku

O češtině na starém Slovensku vypráví K. Kálal v právě vyšlém Přehledu slovenských dějin:

»Král Zikmund byl první, jenž zanesl na Slovensko písemné slovo národní. Na dvoře uherském měl české dvořany, najisto také takové, kteří psali čistou češtinou. Zůstalo po něm 20 českých listin po městech uherských.

Jiskrovi husité přinesli českou bibli, české legendy, české nábožné písně, české obřady. Domácí obyvatelstvo rychle srůstalo s husity, národ se probudil k vyššímu životu duchovnímu.

Čeština se udomácnila mezi Slováky jako řeč literární. Jan Jiskra a Pankrác z Mikuláše dopisují si česky, r. 1449 se usmiřují v Kremnici smlouvou českou. Město Rajec píše od r. 1485 městskou knihu česky.

Král Matyáš Korvín byl rodem Rumun, ale dvůr jeho byl český. Vydal velký počet českých listin, ale nezůstalo po něm ani řádku maďarského. R. 1490 nastupuje na uherský trůn český král Vladislav. Sněm v Budíne r. 1492 zahájil řečí latinskou, již Valentin Vlk tlumočil česky. Teprve, když se král vzdálil, řečnili maďarsky Tomáš Bakač a Štěpán Báthorv.

Štěpán Zápolský píše r. 1492 městu Prešpurku česky. R. 1514 Vladislav II. ujednává svatební smlouvu s císařem Maxmiliánem v Prešpurku; v kapitulním kostele kázal jim kněz česky nebo slovensky a na sněmu uherském se smlouva čtla česky.

Od Zikmunda do Ludvíka (1387 až 1526) byl uherský královský dvůr český, vedle latiny panovala tu čeština, nikoli maďarština nebo němčina. Slováci stáli v popředí Uher, a to zásluhou českých králů a českých kacířů.«