Celosvětový význam 17. listopadu 1939: ukázal světu pravou tvář Adolfa Hitlera a skutečné cíle jeho režimu

17. listopad - výstraha civilisací

Čím více německých arcilotrů a arcivrahů přichází před soudnou stolici, čím více nitek svědectví německých podlostí, ukrutenství a massových vražd se spřádá v jediné předivo neuvěřitelně šílených plánů germánských nadlidí na zotročení celého lidského pokolení, tím jasněji si veškeré lidstvo uvědomuje, jak nepatrný krůček mu chyběl k okrají propasti, v níž měla zahynouti veškerá humanita, kultura a to vše ušlechtilé a krásné, co povznáší člověka z všedního prachu k vysokým mravním a duševním hodnotám.

Teprve dnes si lidstvo uvědomuje, že výhráti válku neznamená ještě vyhráti mír, teprve dnes všichni chápou, že poražená, ale nezdeptaná bestie je stálou hrozbou tak dlouho, dokud se jí nevyláme poslední jedovatý zub a dravčí spár. Teprve dnes cítí každý Američan, Asiat i Evropan, že mír je nedělitelný a že válka v kterémkoliv úhlu světa ohrožuje vlastně celé lidstvo, jak to po desítky let hlásal náš bývalý ministr zahraničních záležitostí dr. E. Beneš. A bylo potřebí toho nesmírného moře krve, těch nevyslovitelných muk a útrap, jimiž většina lidstva prošla, než národy došlý konečně k oněm moudrým závěrům.

Hluboká hospodářská krise r. 1932, jež stavěla závory mezi státy a národy, a s tím související úpadek obecné morálky, byla živnou půdou pro ďábelsky lstivou goebbelsovskou propagandu, jež v národech rozleptávala poslední špetku slušnosti, poctivosti, čestnosti a smyslu pro povinnost a čestné závazky.

Jen proto mohl Laval, Runciman, Chamberlain a jim podobní přesvědčiti své národy, že mnichovská tragedie, která nás vydala v ruce odvěkých nepřátel, se jich vlastně netýká a že je nejpohodlnější a nejlevnější obětí, která zachrání světový mír.

Naše bolest a naše zoufalství jim bylo cizí, až — až zkusili na vlastním těle vymoženosti a dobrodiní nového německého pořádku. Pak bylo již pozdě.

15. březen 1939 po prvé odkryl roušku německých světovládných plánů a výstražných hlasů přibývalo. Ale německá lžipropaganda drze hlásila celému světu, že my Čechové jsme v t. zv. protektorátě docela spokojeni a že jsme je sami dobrovolně požádali o »ochranu«, kterou nám docela ochotně a nezištně pro zachování naší svébytnosti poskytli.

Ale přišel 28. říjen 1939. Celá Praha, svátečně oděná a trikolorou vyzdobená, jasně celému světu dokumentovala své pravé smýšlení.

Tehdy došlo k prvému otevřenému vraždění a hromadnému zatýkání. Mezi obětmi byl i medik Jan Opletal, jenž svému zranění II./XI. podlehl.

Jeho pohřeb, jehož se zúčastnilo 10.000 studentů, byl tichou a důstojnou manifestaci za nezadatelná práva českého národa, ale stal se i signálem německým gestapákům k nejpustšímu tažení proti české kultuře.

16./XI. K. H. Frank se vrátil z Berlína s instrukcemi, gestapo vtrhlo do schůze předsednictva Svazu vysokoškoláků, které pozatýkalo, v noci obklopilo koleje, zatýkalo, vraždilo, střílelo z kulometů a stovky vysokoškoláků a jich profesorů zmizely v koncentračních táborech. Jen v Praze došlo k zatčení 2000 vysokoškoláků, z nichž se nevrátilo 1100. Vrcholem všeho pak bylo uzavřeni vysokých škol českých K. H. Frankem na 3 roky.

Teprve nyní se otvíraly oči těm důvěřivcům na západě, kteří se dali ukolébati německým holedbáním. Zavřením university Karlovy, nejstarší ve střední Evropě, spolu s ostatnuni českými vysokými školami, cynickým vražděním a mučením českých vysokoškolských studentů a jich profesorů Němci dokázali celému světu, že pro ně existuje jen svět německých pánů, jimž je vše dovoleno, a svět otroků veškerého ostatního lidstva. A k otroctví není třeba škol, tím méně vysokých.

Leč přečetným vysokoškolákům se podařilo prchnouti za hranice, tam se zúčastniti aktivního boje proti Němcům a vytvořiti znovu v emigraci r. 1940 Svaz českých vysokoškolských studentů.

Tomu se za součinnosti anglických vysokoškolských studentů a součinnosti 26 národů podařilo prohlásiti r. 1941 17. listopad za mezinárodní studentský den. Angličan i Američan si cení vzdělání, ne tak pro hromadění vědomosti, spíše pro výchovu charakteru a gentlemanství. Uzavření škol, zvláště vysokých, a nelidské týrání studentstva a inteligence vůbec je mu výrazem úplného zvrhlictví a duševní méněcennosti.

Proto pochopili, a s nimi i ostatní kulturní národové, že tažení Němců proti české kultuře a českému studentstvu je vlastně i útokem proti nim. Proto jméno Praha se ozývalo častěji po celém světě a jméno Čechoslovák se stávalo populárnějším a známějším.

Krev obětí z 17/XI. 1939 nebyla vylita nadarmo.

Vyburcovala svědomí celého světa. Dokázala, že české studentstvo si více cení věcí ducha než vlastního života. Spojila všechny lidi dobré vůle celého světa přesvědčením, že svoboda myšlení a učení jsou nejcennějšími poklady lidstva.

A schází-li se nyní studentstvo celého světa 17. t. m. v Praze na mezinárodní kongres, dokumentuje tak tím spontánně vůli všech svobodných národů: svobodně žít a se vzdělávat.

Ale nejen Praha se stává toho dne střediskem manifestací, ale i na všech universitách, roztroušených po celém světě, toho dne studentstvo vzpomíná krvavých dnů pražských a utvrzuje se v přesvědčení, že jen v úplném mezinárodním míru může vzkvétati ušlechtilé zápolení ve vědách a umění jako podklad skutečného přátelství a bratrství mezi všemi národy.