Jak si pořídíme seismograf sami?
Nejlepší představu důležitého tohoto přístroje získáme, pokusíme-li se sami jej sestrojiti, což není obtížné.
Podklad pokusného přístroje tvoří dřevěná deska a, jejíž délka jest asi 1,2 m a šířka 0,3 m. Blíže k užší její straně dobře připevníme hřebíkem dřevěný sloupek c 760 mm vysoký, jehož horní konec připojíme třemi dráty k základní desce, tak že jest o jeho vyztužení dostatečně postaráno.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.
Asi 200 mm od paty sloupku c prorazíme tímto hřebík, tak že jeho špička proniká něco málo ze sloupku. To je pak jakýsi čípek pro vodorovné kyvadlo t, jež tvoří tyčka délky asi 750 mm. Tyčka tato má na konci malý zářez pro čípek ve sloupku.
Závaží kyvadlové q zrobíme z plechové krabičky (na př. od kakaa), již naplníme třeba oblázky nebo broky a připevníme šroubky k tyčce kyvadlové. Do krabičky učiníme proti sobě dva otvory, jimiž provlékneme kousek drátu, na jehož konce navážeme pak dva vlasy a připevníme je ke hřebíku b na horním konci sloupku c. Délka těchto vlasů určí se tak, aby bylo kyvadlo vodorovné.
Před konec kyvadla připevníme k základní desce krátký sloupek c1, tak aby jeho horní rovina byla právě s horní rovinou kyvadla, a horní jeho plochu zaokrouhlíme ve směru kyvadla.
K tomuto sloupku připojí se lehké dřevěné držátko d, a to tak, že se může lehce otáčeti na čípku, zaraženém do vrcholu sloupku.
Držátko je vlastně, jak z obrazce viděti, dvojramenná páka; jedno její rameno má výřez pro unášecí hřebík zaražený do konce kyvadlové tyčky, druhé rameno, delší, má dírku pro pisátko p. Poměr ramen jest asi 1 : 3, a delší rameno je tak zeslabeno, aby bylo držátko vyváženo.
Za pisátko hodí se velmi měkká tužka aneb, což je lepší, ostrý brk, v němž si lehce utvoříme inkoustovou nádržku. V brku propíchneme maličkou dírku a máme tak jednoduché péro, které tužku daleko předčí. Pisátko se musí v dírce nahoru a dolů volně pohybovati.
Bubínek seismografu B zhotovíme z cínové nádobky asi 150 nebo 200 mm v průměru. Tu polepíme papírem a do jejích konců vstrčíme dřevěná čela A s hřídelíky k a l, jež jsou tvořeny svorníky s o hladké části průměru asi 10 mm.
K jednomu čelu bubínku připevníme dřevěný váleček / asi 50 mm dlouhý, na který navineme potom motouz obtěžkaný závažím Q tak, aby bubínek byl otáčen ve smyslu v obrazci naznačeném.
Hřídelíky bubínku uloží se v dřevěných ložiskách g a h, které se přibijí se strany k základní desce.
Do ložiska g vloží se matka — palce angl., kterou prochází závit hřídelíku. Při otáčení bubínku má tedy tento také pohyb ve směru osy, tak že přichází pod péro vždy nepopsaný papír.
K řízení otáčení bubínku zavěsíme na motouz dřevěný špalík Q, jejž ponoříme do vodou naplněného podstaveného hrnce m. Ve dně tohoto učiníme malý otvor, jimž pak voda vytéká do jiného hrnce n. Klesání hladiny a tedy i plováku je dosti pravidelné.
Jiný regulátor můžeme si zhotoviti užitím hodinového strojku z, jejž vyjmeme na př. z budíku a připevníme, jak je v obrazci jednoduše naznačeno. Spojení hodinového strojku s bubínkem docílí se řetízkem e, který je veden přes horní kolečko strojku a přes kolečko ozubené na válečku motouzovém, které tvoří bezhlavé hřebíky v dotyčném místě do válečku zaražené.
Horní část řetízku je napjatá, dolní je zcela volná, aby nikde nepřekážela. Dle toho se určí délka řetízku. Kolečko hodinové je tu jakousi brzdou, jež brání příliš rychlému roztočení bubínku.
témata článku:
Diskuze k článku „Bojíte se zemětřesení? Postavte si vlastní seismograf!“