Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   magazín Příroda.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

Povinné očkování dětí - ano nebo ne? Jak viděli rizika očkování v roce 1902
původně vyšlo: Česká hospodyně 1902, autor neuveden.

Ohledně očkování dětí se v dnešní době často vedou nejrůznější spory. Není to ale nic nového - jak vám ukáže historický článek z roku 1901, tak se otázka povinného očkování dětí se řešila již tehdy.


Ošetřování očkovaných dítek.

Každý hospodář ví, že určité práce, které jen jednou ročně se vykonávají, musí včas připravovány býti a každá hospodyně jest ve svém oboru neméně starostlivá a rozmyslná. Ale též v zdravotnictví nastávají matce podobné úkoly ohledně dětí, úkoly, jež pozůstávají v takových výkonech, že dobře udělá, když s nimi se seznámí aspoň theoreticky, než na ně dojde.

Takovou událostí, jež malému dítěti nastává před koncem prvého roku nebo brzy na začátku roku druhého a podruhé se opakuje ještě ve stáří žákovském, jest očkováni.


Což musí dáti dítě očkovati? Jest nucení k očkování skutečně odůvodněno?

Tak ptá se zajisté mnohá matka, zaražena jednak veřejným zřízencem, jenž prostě nařizuje, aby dítě přineseno bylo k očkování, jednak — a budiž na to položen důraz — ze soustrasti s nebohým dítětem.

Nechť taková matka si uvědomí, že stát zcela moudře jedná, že na své útraty očkování prováděti dává. Na počátku minulého století zle řádily neštovice, mnoho tisíc lidí na ně umíralo a prudká nákažlivost neštovic byla očividná. A kdo nezemřel, do smrti nosil stopy, jež obličej jeho strašně znetvořily, u mnohých, jež neštovice přestály, dostavilo se seslabení zraku.

Mnozí hleděli se před neštovicemi chrániti očkováním hnisavého obsahu pravých neštovic a vysoce postavené osoby zmužile očkování tomu se podrobovaly. Leč mnozí z očkovaných dostali přece neštovice v nejtěžší formě a také jim podlehli. Tento způsob očkování osvědčil se tedy jako nevýhodný, ba škodlivý.

Tu uveřejněno bylo pozorování anglických hospodářů a venkovských lékařů, že obsluhovatelé dobytka, jež dojili krávy, mající na vemeně neštovice a při dojení se hnisem kravských neštovic mimovolně očkovali, dostali na rukou malé neštovice, ale od nákazy pravých neštovic byli ušetřeni.

Dr. Jenner šel po stopě tohoto zajímavého zjevu a konal víceleté pokusy, jež vedly jej k ochrannému očkováni kravskými neštovicemi. K opatření, jež následkem svého rychlého rozšíření a závazným zavedením ve většině kulturních států mělo za následek skoro úplné vymizení nákazy pravých neštovic. A když přece se odněkud neštovice zavlekou, možno jim se ubrániti kontumačním opatřením a ochranným očkováním osob, jež vešly ve styk s osobami nakaženými a tím zabránily vypuknutí nákazy.

Z počátku očkovalo se přímo z vemene kravského, později a to nejdříve v Italii a Holandsku z neštovic vyvolaných na srsti zbaveném břiše telat 2 až 3 měsíce starých, v Německu až do let 70tých z dětí. Toto očkování z ruky na ruku anebo materií z lidí vzatou mělo své velké obtíže; neboť staly se případy, že s dítěte nemocného, z něhož očkovací látka se vzala, byla nemoc na mnoho jiných přenesena.

Poněvadž jsou telata po většině zdráva a možno se před upotřebením z nich nabyté očkovací látky zabitím o zdraví jich se přesvědčiti, bylo před 30 lety rozhodnuto očkovati látkou čerstvou neb konservovanou vzatou z telat. V Berlíně a Hamburku zřízeny ústavy k získání živočišné očkovací látky. Zdravotní rada Fürst zavedl očkování v Sasku a Lipsku a později v Berlíně a použil k účeli tomu více než 800 telat, z nichž získal naprosto zdravou látku očkovací, jež po celém Německu k očkování používána byla a nikdy onemocnění dítěte nezpůsobila. Dnes soukromé ústavy zanikly, není jich třeba, poněvadž jsou všude státní neb městské ústavy k tomu cíli založeny a každý lékař získá snadno pro veřejné i soukromé očkování potřebnou látku v každou dobu.

Proto může býti každá matka ohledně očkovací látky, je-li tato čerstvá a pochází-li ze spolehlivého pramene (státního ústavu) plně upokojena.

Rovněž nemusí míti žádné obavy o následky vlastního očkování, předpokládaje, že očkování provede cvičený, zkušený a svědomitý lékař s náležitou pečlivostí. A to je skutečně pravidlem. Ať matka je chudá a náleží kterémukoliv stavu a přináší dítko k veřejnému, bezplatnému očkování anebo když nelituje malé výlohy za látku očkovací a honorář lékaři a má k tomu právo, doma na vlastní útraty a kteroukoli dobu dítko nechat očkovati — vždy může plně očekávati, že lékař tuto malou operaci vykoná bez jakékoli škody pro dítě.

Vždy udělá lékař potřebný zářez do kůže nástrojem pečlivě očištěným a sterilisovaným, (aby na něm nebylo zárodků bakterií) a vykoná jej na vhodném místě. Sterilisování očkovacího nástroje jest dnes neobyčejně zjednodušeno a jest lehké; tak ku př. platinoiridiový nožíček, nejlepší to nástroj očkovací se vypálením na lihovém plameni v několika sekundách sterilisuje; nemůže tedy jimi žádná choroboplodná látka býti přenesena.

Ale i matka musí k tomu přispěti, aby se ani nečistota ani chorobné látky do očkovací rány nedostaly; neboť stalo-li by se tak, mohl by býti toho následek zánět, hnisání i růže. Aby se takové onemocnění, samo o sobě ne nepovážlivé zabránilo, musí dítě ráno před očkováním vykoupati, pečlivě a důkladně umýti a opatřiti čistým prádélkem. Zvláště musí raménko býti naprosto čisté, mýdlem vymyté a dobře jest, je ještě bezprostředně před očkováním znovu mýdlem očistiti.

Když jest očkování vykonáno, má dítko na raménku několik (ponejvíce 5) malých, mělkých, málo krvácejících řezných ran, do nichž lékař očkovací látku (lymfu) vložil. Kol každého řezu utvoří se červený dvůrek a v něm puchýřek, jenž dosáhne během týdne nejvyššího vývoje, pak se žlutě zabarví následkem hnisání, konečně zaschne, v 8—14 dnech, když hnědá suchá kůra odpadne, malou jizvu zanechá. To jest pravidelný průběh bez zánětu, horečky, zpuchnutí žláz, vše obecných obtíží, růže a pod. a k úplnému zahojení vede. Po tomto čase jest dítě na dobu asi 10 let před neštovicemi chráněno.

Jest imunní, jak se říká. V dvanáctém roce vzdornost proti neštovicím vymizí a proto jest opětovné očkování nařízeno a mladí muži musí se z téhož důvodu před nastoupením vojenské služby dalšímu očkováni podrobiti. Tak tomu je v Německu; u nás očkování jest nepovinné, ale přece činí se oprávněný nátlak na matky, aby dítě očkovati daly ; má-li pak dítě do některého ústavu býti později přijato, žádá se vysvědčení očkovací.

Leží na bíledni, že nejlepší látka očkovací, nejpečlivější očkování, nejobezřetnější lékař nemůže onemocnění dítka zabrániti, když matka tomu neubrání, aby se nečistota nebo zárodky chorob do rány nedostaly. Aby se to matce usnadnilo, byl zhotoven jednoduchý a levný obvaz očkovací, jejž každý lékař po přání opatří. Obvazy jsou dva, jeden se přiloží hned po očkování a druhý 8 dní později; oba obvazy stojí pouze asi 1 K. Každý z obou obvazů sestává z propíchané náplastě tvaru vejčitého, v jehož středu nachází se plochá podůštička z dřevěné vaty, zabalená do dermatolum napuštěného gázu.

Výhody tohoto ochranného obvazu spočívají v tom, že se beze všech příprav hned upotřebiti může a celý týden drží, že zabraňuje, aby se dítě mohlo škrábati neb drbati, že jakoukoli nákazu očkovaného místa znemožňuje a konečně praskne-li některý puchýřek, neznečistí se jím košilka aniž kůže kol potřísní, nýbrž vsaje do podůštičky a tam zaschne. Vzhledem ku láci obvazu a jeho výhodnosti dá se upotřebiti i v třídě nezámožné.

Týden po očkování ohledá lékař, jenž očkování provedl očkovance a zjišťuje výsledek. Právě druhý týden (po přehlídce) má druhý obvaz velikou důležitost. Neboť tu mohou napnuté puchýřky snadno puknouti a v okolí svém silným drážděním zánět a hnisání způsobiti. Aby zasýchání puchýřků nebylo znesnadněno, jest účelno ode dne očkováni dítka po 2—3 neděle nekoupati.

Ne každé dítě může beze všeho nebezpečí svého zdraví v předepsaný čas očkováno býti. Chudokrevní, skrofulosní, vyrážkou neb křečemi trpící, slabé děti a takové, které právě těžkou, s horečkou spojenou nemoc přestály a konečně děti, u nichž dá se tuberkulosa předvídati, jakož i děti, když jim právě zoubky vylézají, teprvé po roce až dvou se očkují. O tom samozřejmě může rozhodnouti jen lékař, jenž všecky okolnosti bedlivě uváží.

Když všemu, o čem jsme v předstojících řádcích psali, se vyhoví, může každá matka beze všech obav dítě očkování podrobiti. A když dítě jest 1 —2 týdny mrzuté a citlivé, zůstane od tak zvané nemoci očkování ušetřeno. Přestojí očkování samo i zhojení, poněvadž jakékoli poranění neb znečistění jest vyloučeno.

Očkování s dítěte na dítě se dnes vůbec neprovádí, nýbrž každé dítě jest očkovací látkou z telete pocházející očkováno. A o tuto látku není nikdy nouze, neboť z jednoho telete snadno se docílí látky k očkování více jak na 1000 dětí.



původ historického článku:
Česká hospodyně 1902, autor neuveden.


datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
2. října 2018



Debata k článku 'Povinné očkování dětí - ano nebo ne? Jak viděli rizika očkování v roce 1902'





Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2018 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty:

Zajímavé odkazy: Webhosting, Aplus Hotel - levné ubytování v Praze

Chcete zde být také uvedeni? Kontaktujte nás.