Goubetova ponorka, kterých Rusko plánovalo nakoupit 300 kusů

Goubetův člun podmořský.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Goubetův člun podmořský.

Myšlénka podmořské plavby jest starší, než se často myslí. Již ve století 17. konaly se podobné pokusy, kterým pak následovaly další ve století předešlém. Zasluhují zde zmínky jména dotýčných vynálezců, jako : Day, Bushnell a Fulton.

Veškeré tyto pokusy nevedly ale k cíli, nýbrž dokázaly pouze, že technika doby tehdejší nestačila ještě na řešení otázek tak složitých. Ve století našem opakuji se pokusy podobné po několikáte a sice způsobem již dokonalejším.

Roku 1848. navštívil pobřeží šlesvik-hoštýnské bývalý poddůstojník W. Bauer, aby zhotovil podmořský člun k obraně pobřeží. Nenašel však půdy pro další zdokonalení své myšlénky, ačkoliv konané pokusy předběžné odbývány s úspěchem dosti patrným. Podařilo se totiž pomocí jeho člunu připevniti na spodní část korábů válečných náboj ničící a snad byla by další zlepšení jevila výsledky ještě lepší.

Při následujících pokusech, konaných roku 1851. v Kielu, dařilo se taktéž z počátku vše dosti dobře, pojednou ale povolily stěny člunu a týž vypověděl službu. Na štěstí pro mužstvo tlak vzduchu ve člunu způsobil, že byli súčastněné osoby vyvrženy nad hladinu vody a zachráněni.

Člun ale zůstal ležeti na dně mořském déle 36 let v hlouce 7 metrů až r. 1887. náhodou opět se naň přišlo. Byl vyloven, opraven a uložen jako historická památka.

Při stavbě podmořských člunů záleží hlavně na dvou podmínkách : Jistotě při potopení se člunu a téže jistotě při opětném stoupání z hloubi, dále pak důležitým jest libovolný pohyb člunu pod hladinou vodní. Jako další podmínka rozumí se možnost, upotřebiti člun podmořský i jako obyčejný člun torpedový.

K témuž cíli žádají mnozí i možnost případného umístění několika děl na plošině člunu, anebo v horní jeho části. Vidíme, že tedy způsobilost člunu posuzuje se téměř výhradně dle jeho vlastností jako pomůcky válečné, ačkoliv nikdo zajisté neupře ani význam člunu podmořského pro bádání vědecká.

Tvar téměř veškerých člunů podmořských zachoval se podlouhlý, doutníkový, k čemuž dal podnět anglický inženýr Vinans z Brightonu.

Čluny zhotovují se z ocelových plechů. Ponoření a stoupání člunu děje se čerpáním a vyčerpáváním jistého množství vody z tělesa člunového. Jako motoru užívá se bud zvláštních druhů strojů parních (bez topenišť) anebo motorů elektrických s akkumulatory. Poslední způsob pohonu měl by ovšem nevýhodu občasného nabíjení baterie akkumulatorové, což do jisté míry ruší ale celkový výkon člunu. Pro pohyb člunů umístěn zde pravidelně vodní šroub (vrtule), a kormidlo neliší se valně od oněch u lodí jiných.

Orientování děje se dle kompasu a občasným objevením se nad hladinou mořskou, čímž ovšem přispívá se i k osvěžení vzduchu uvnitř člunu, ačkoliv zásobování stlačeným vzduchem nečiní zde valných obtíží. Účel válečný pro čluny podmořské obmezuje se téměř výhradně na řízení torpédových těles proti loďstvu nepřátelskému.

V oboru tvorby člunů podmořských vynikl zvláště Thorsten Nordenfeld. Jeho člun má délky 30,48 m. a průměr 3,66 m. při obvyklém tvaru doutníkovém. Člun pohybuje se párou za poměrů normálních pokud pluje nad vodou, používá však částečně kondensované a opět zahřáté páry, stává-li se při ponoření člunu topení nemožným. Nordenfeldův člun stavěn jest pro hloubky asi 19 m.

Jiný člun podmořský sestrojil prof. D. L. Tuch z Nového Yorku. Tvar člunu toho přibližuje se člunu obyčejnému a pohon jest elektrický.

Další pokrok vykazuje člun, který sestrojili Fleischer-Son a Farneil, a jehož ponor regulován jest po obou stranách dvěma válci, t. zv. projektory. Tvar člunu jest taktéž doutníkový a pohon elektrický, způsobený pomocí 180 článků akkumulatorů (Elwell-Parker). Jako motory slouží dva stroje Edison-Hopkinsovy při 750 obratkách za minutu ku pohánění obou vrtuly člunů.

Naše vyobrazení představuje systém jiný, který však neliší se v hlavních věcech od projektů dosavadních.

Inženýr C. Goubet sestrojil podmořský člun, dle nějž (prý) vláda ruská objednala 300 člunů jiných. Důmyslné zařízení tohoto člunu umožňuje rovnováhu pod vodou způsobem velice jednoduchým. Při naklonění jednoho z obou konců člunu ihned čerpá se automaticky přiměřené množství vody a uvádí člun do polohy vodorovné.

Toto neustálé čerpání a opětné vyčerpávání působí tedy jako balancier a zamezuje kolísání větší než několik centimetrů. Člun může uveden býti v rovnováhu téměř okamžitě. Délka obnáší 8 m. Motorickou část obstarává dynamoelektrický stroj, napájený pomocí akkumulatorů. Síla ona stačí na 14 hodin, kdežto množství vzduchu stlačeného vypočteno jest pro dva muže na 8 hodin.

Vrtule člunu měniti může polohu svou k ose hřídele libovolně, čímž ovšem odpadává kormidlo a člunu dána možnost, pohybovati se v každém směru. Klesání a stoupání děje se tímže způsobem jako u předchozích člunů, totiž čerpáním vody. Na hořejší části člunu (mezi vrtuly a věží rozhlednou) upevněno jest torpédo zvláštního druhu, opatřené drátovým vedením na kladce.

Nalézá-li se člun pod korábem nepřítele, popustí se torpédo až přimkne se vztlakem povstalým na dno korábu. Pak vzdálí se člun přiměřeně a přivádí konečně torpédo k explosi jiskrou elektrickou. Na druhém konci člunu vyčnívá přístroj, pomocí kteréhož jest možno přeříznouti v pádu potřeby v hlubině umístěná zapalovadla nepřátelských torpéd. Z našeho vyobrazení jest zařízení lodice zcela dobře názorným.

V novější době psáno mnoho také o člunu podmořském, který postaven ve Francii dle zanechaných pokynů výtečného stavitele lodí Dupuy de Lomeho. Podobně má se to i s člunem „Gymnote“, který postaven stavitelem lodí Zedéem dle plánu inženýra Ramazottiho. Člun onen měří 20 m. délky. Pokusy, konané u Toulunu, přiměly prý rozhodující činitele postaviti ještě jeden člun, ale 70 m. délky. „Gymnote“ má tvar doutníku a malou kopuli skleněnou nad plošinou.

Obsluhují jej 3 muži. Pohon jest elektrický. Motor 55 HP. silný váží 2000 kg., kdežto na batterii akkumulatorovou (568 článků) Commelin-Desmazures připadá asi 20 tun. Plnou sílou docíliti lze rychlosti 10 uzlů (18,5 km.) po dobu pěti hodin. Před krátkým časem opakovány tyto pokusy a měly opětný dobrý výsledek.

Také v Německu došlo k pokusům dle dánského inženýra Keiflera při ponoru až 29 m. hloubky. Za to úplně selhaly pokusy námořního důstojníka Perala ve Španělsku. Ačkoliv mnohé již se zlepšilo a pokusy tyto nabývají stále větší důležitosti, zdá se nicméně, že i zde schází ono pověstné něco, které považovati lze za poslední překážku před dosažením plného cíle. Leč i tato slabá stránka najde jednou svého mistra ; o tom jsme přesvědčeni.