Pánové, váš mužný knír nepatří jen vám!

Komu náleží knír?

Muž s knírem.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Náš muž, majitel krásného kníru, ale malých prostředků, uvolil se obětovati za 100 marek k dobročinnému účelu svůj odznak mužské důstojnosti. Druhý den měl se bez kníru dostaviti. Než druhý den společnost marně čekala.

Místo muže bez kníru zjevila se služka s dopisem ženskou rukou psaným. List zněl, jak malburský list sděluje, takto:

„Ctění pánové!

V návalu nevysvětlitelné lehkomyslnosti zavázal se Vám včera můj muž, že za vyplacení 100 marek k dobročinnému účelu obětuje svůj krásný knír, a Vy byli jste tak ukrutní, že jste nabídku přijali.

Jelikož nemám nikterak chuti trpěti dobročinnými návaly svého muže, jsem nucena prohlásiti, že jsme s mým mužem při sňatku nevzdali se práva společného majetku. Následkem toho jest jeho knír i knírem mým.

Můj muž nemůže se svým knírem volně nakládati, a poněvač uzavřeli jste smlouvu toliko s jedním majitelem, jest smlouva ta neplatna. Neuznáváte-li mou námitku za správnou, máte volnou cestu práva.

V dokonalé úctě

P. S. — Douška: Můj muž nemůže dnes mezi Vás se dostaviti, poněvač jsem vzala domovní klíč v opatrování.“

Zda oni páni za těchto okolností skutečně cestu práva nastoupili, není nám známo, ale velice pochybujeme.