Zateplování domů - ano, nebo ne?

Stěny příbytků jakožto ventilatory.

Ve starých knihách se čítalo, že člověk, který by byl zavřen v pokoji, jehož dveře i okna neprodyšně přiléhají, a ponechán svému osudu, nakonec bídně zahyne udušením pro nedostatek vzduchu.

Tento náhled, jenž se udržel až do poloviny minulého století, byl vyvrácen teprve slavným hygienikem Pettenkoffer-em, jehož pokusům po dnes děkujem za základní poznatky v oboru větrání.

Je sice pravda, že se v uzavřené místnosti vzduch dýcháním stále stává špatnějším, až může člověku způsobit nevolnost; nikdy se však nemůže stát, aby se v takovém špatně větraném pokoji člověk zadusil, neboť se — jak dokázal již Pettenkoffer — děje stálá vyměna vnitřního a vnějšího vzduchu skrze zdi obývané budovy.

Že tomu tak je ve skutečnosti, můžem se přesvědčit podobným způsobem, jak to svého času demonstroval zmíněný učenec. Pettenkoffer prováděl tento pokus ve svých přednáškách obyčejně tak, jak naznačeno na našem obrázku.

Do jedné stěny zděného pilíře dmychal totiž vzduch ručním měchem, na jehož ústí byl nasazen trychtýř ; tím způsobem lehce zhasil rozžatou svíčku postavenou za touto zdí. Skutečně tedy propouštějí cihelné zdi našich příbytků značně silný proud vzduchu.

Tento pokus, jejž lze provést ještě ve mnohých obměnách, má tu praktickou důležitost, že jím je dokázáno, že stěny našich příbytků jakožto přirozené ventilatory působí neustálou nutnou výměnu vzduchu v obývaných místnostech.

Se stanoviska zdravotního tedy není správno opatřovat zdi neprodušným nátěrem olejových barev neb vodního skla, jimiž se odstraňuje průlinčitost stěn.