Mladá žena.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jedovatost vonných látek.

Ač je všeobecně známo, že vonné látky, jež nám většinou dodává říše rostlinná, mají v silnějších dávkách omamující, tedy do jisté míry jedovaté účinky, a ač dělníci zaměstnaní při jich výrobě jimi často velice trpí, věnovali fysiologové těmto látkám dosud malou pozornost.

Nedávno konal jistý francouzský lékař zajímavé pokusy s vonnými a vůbec páchnoucími látkami, nikoli však na lidech, nýbrž na žabách. Pod skleněný zvon, kam dána zdravá živoucí žába, byla vložena hubka napojená koncentrovanou voňavkou.

Účinek byl podobný jako u chloroformu; po krátkém stadiu rozčilení následovalo u zvířete místní neb celkové ochabnutí jeho životní činnosti. Ačkoli tak zkoušeny různé látky, lišil se jich účinek celkem jen dobou svého trvání; kafr, máta peprná a levandule působily pozvolna, šeřík, ylang, hořčice, nikotin a j. velmi rychle.

Ve mnoha případech se jevil účinek téměř okamžitě. Podivno bylo též, že mošus, ač tato vonná látka je tak pronikavá, jevil omamující účinek velice zvolna.