Revoluční hybridní parní-elektrická lokomotiva

rubrika: historické články / železnice, původně vyšlo: Elektřina 1898, autor prof. Dr. Vilém Kurz.
Dieselelektrické lokomotivy jsou na železnici běžně používané. Znáte ale lokomotivy, kombinující parní stroj s elektřinou? Právě takový zajímavý stroj vám představí článek z roku 1898.
Následující text pochází z roku 1898

Parní-elektrická lokomotiva Heilmannova

Vedle elektrických drah, jichž pohon se děje prostřednictvím ústřední elektrárny, povstaly však již také dráhy, na nichž jezdí lokomotivy elektrické, totiž takové, na nichž samotných se elektřina vyrábí.

Prvním zástupcem takové lokomotivy jest lokomotiva Heilmannova, kteráž elektřině však vyhrazuje pouze prostřednickou úlohu mezi parním strojem a motorem, vykonávajícím vlastní pohyb kol. Eneržie tepelná, vyvozená spalováním uhlí, pomáhá vyráběti páru, jejíž expanse vzbuzuje eneržii mechanickou; tato se mění v dynamoelektrickém stroji na eneržii elektrickou, jež se konečně proměňuje v pohyb či opět v eneržii mechanickou v elektromotorech, umístěných pod osami kol. Následkem těchto četných změn může býti parní stroj mnohem vhodněji a účelněji umístěn, nežli tomu jest u obyčejné lokomotivy. Též se tím zvětší rozměr, váha a tudíž i tažná síla. lokomotivy.

Kromě toho poskytuje tento systém ještě tu výhodu, že jsou všecky choulostivé a jemné součástky strojů v uzavřené místnosti pod stálým dohledem topičovým. Topič jest od vůdce vlaku oddělen; vůdce vlaku má svoje stanoviště v předu, kde může lépe pozorovati trať a signály; topič stojí v zadní části lokomotivy u kotle. Takto zařízená lokomotiva šetří mnohem více koleje nežli obyčejná parní.

Po této všeobecné předmluvě zbývá ještě podati popis lokomotivy samotné, jež ve zdokonaleném stavu nyní vykonává práci na francouzské dráze východní. Lokomotiva tvoří obdélník 16 m dlouhý, jehož základem jsou dva ocelové trámce, spočívající na osmi osách, z nichž každá jest opatřena elektrickým hybostrojem. Tento základ jest však montován tím způsobem, že připouští malé zahnutí lokomotivy, jež ulehčuje projíždění křivek. Zároveň jest tímto zařízením značně zmírněn náraz lokomotivy při jízdě přes spojovací místa kolejnic, neboť celková váha lokomotivy činí 110 tun, jež jest poměrně mnohem větší vzhledem k její síle nežli u obyčejné parní lokomotivy. Tenta poměr dá se však snadno změniti, neosvědčí-li se, neboť to jest právě ještě stadium pokusů, v němž se tato lokomotiva nalézá.

Pára vyrábí se v kotli vzoru Lentzova, 7,9 m dlouhém, a skoro 2 m širokém, o výhřevné ploše 145 m². Pára má tlak 12 atmosfer. Tah v komíně dá se zvýšiti proudem páry. Po stranách kotle umístěny jsou zásoby uhlí (6 tun) a vody (12 tun). Parní stroj jest o dvou parních válcích, seřaděných v jedné přímce za sebou; jejich táhla svírají spolu úhel 180°. Toto zařízení, studované Ch. Brownem, umožňuje, že písty, ačkoliv mají nestejný průměr, mají přece stejnou hmotu a nedávají vzniknouti otřesům celého stroje následkem střídavého pohybu.

Při 360 obratech za minutu vyvinuje tento stroj 600 koňských sil; při 800 obratech stoupne síla na 800 koní. Pára. přichází pod tlakem 12 atmosfer do menšího válce po 60/100 chodu pístu, načež působí svojí rozpínavostí. Pod tlakem 4½ až 5 atmosfer přechází tato pára z menšího válce do většího opět po 60/100 chodu pístu.

Váha parního stroje činí 5100 kg; připadá tudíž na koňskou sílu váha stroje = 10 kg. Spotřeba páry jest vypočtena na 11 kg pro koňskou sílu za 1 hodinu.

Parní stroj jest přímo spojen s dynamoelektrickým strojem na stálý proud o 6 pólech. V průměru má 2 m a vyvozuje 1000 Ampérů, 400 Voltů, neboli 400 kilowattů. Ke vzbuzování proudu slouží malý samostatný dynamoelektrický stroj o 4 pólech, hnaný zvláštním motorem o dvou válcích a vyvážených pístem podobně jako hlavní parní stroj. Malý dynamoelektrický stroj vyvozuje 260 Ampérů a 500 Voltů. Část proudu upotřebuje se ke vzbuzování proudu ve velkém dynamoelektrickém stroji, jiná část proudu k osvětlování vlaku a k nabíjení akkumulatorů, jež svítí na stanicích, kdy stroj jest v klidu. Tento menší stroj může též uvésti parní stroj do pohybu, zastavil-li se právě v mrtvém bodě; toho se docílí tak, že se spojí malý dynamoelektrický stroj s velkým, jenž nyní účinkuje jako motor a převede parní stroj přes mrtvý bod.

Elektromotory, počtem osm, jsou o čtyřech pólech tak zařízeny, aby zaujímaly co možno nejméně místa. Induktor jest z lité oceli a objímka jest lita z jediného kusu. Induktor má 65 cm v průměru a jest montován na ocelové rouře, jež jest zároveň osou kol. Tato osa spočívá v ložisku, vyloženém wooditem, látkou to isolující, pružnou a vzdorující oleji. Zakončena jest osa na obou koncích deskami, opatřenými zářezy, jež jsou taktéž wooditem vystlány, a v nichž jsou zapuštěny mečíky kola. Tímto zařízením jest značně omezeno tlučení lokomotivy při spojovacích místech kolejnic a trhnutí při rozjíždění. Zvláštní zařízení slouží k samočinnému mazání strojů, k řízení uhlových kollektorův a k jiným menším výkonům.

Těchto osm motorů jest rozděleno na dvě skupiny po čtyřech, jež se dají spojiti při rozjíždění na napjetí, a když se vlak již rozjel, na množství.

Přerušovač umožňuje vypjetí kteréhokoli z motorů, má-li se síla lokomotivy zmenšiti, aniž by se změnila činnost parního stroje. Změna chodu provádí se zvláštním kommutatorem.

Přední část lokomotivy, již zobrazují naše vyobrazení, obsahuje všecky přístroje kontrolní, měřicí, řídicí a umožňující všecky ty pohyby a výkony, jež musí lokomotiva konati.

Mezi Havrem a Benzevillem dosáhla lokomotiva Heilmannova na svahu 8 : 1000 rychlosti 55 km, na svahu 3 : 1000 v záhybu o průměru 1200—2000 m 80 táhnouc vlak 90 tun těžký. Tuto službu zastávala lokomotiva ta po více dní k úplné spokojenosti.


Původní zdroj historického článku:
Elektřina 1898, autor prof. Dr. Vilém Kurz.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
7. března 2018


Diskuze k článku „Revoluční hybridní parní-elektrická lokomotiva“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.