O tajemném čínském písmu

Čínské písmo - obraz života.

Čínské písmo, jedno z nejstarších na světě, vyvíjelo se napodobením tvarů skutečných z původních obrazů, ovšem během mnoha století. Není to nic jiného než pouhá illustrace, dnes arciť už zkomolená, často velice důvtipná, přímo ze života vzatá.

Takových znaků, z něhož původní obraz více méně posud vyniká zřejmě, jest v čínském nynějším písmě přes 600. K nim druží se řada znaků, v nichž obraz předmětu ještě dosti je patrný.

Potom přidružily se k tomu symboly, jednoduché i složené, jež nejsou nic jiného než výslednice poměrů dvou předmětů ; tak vidíme na obrazech našich „mír" — žena pod střechou, „svár" — dvě ženské, tři ženské už „pletichy, zrada, spiknutí, úklady a pod., docela i podle našich evropských představ!...

Znak jinak položený značí opak: člověk na znaku ležící — mrtvola, obrácený znak knížete — sluha. Pro poměry nezobrazitelné nutno si vypůjčiti znak slova podobně znějícího (ku př. spojka „a" má znak vousu.

Celkem čítá se na 3000 znaků písmenných i více. V obyčejných slovnících evropských jest jich na 8000 až 14.000; největší vzdělanci čínští znají jich až na 9000 (a v tom bývá i celá jich učenost), obyčejný vzdělanec zná jich na 6000.

Mnohé obrazy písma působí na cizince svou bezprostřední originalitou — prostotou a při tom šťastným humorem. Onen mudřec, jenž je vymyslil, a tím byl ovšem veškeren čínský lid — byl při své znalosti světa naivní i raffinovaný.

Či jak jinak možno si vysvětliti jeho úsudky — „matka a syn" neboli „mateřská láska", jedna žena, samotná, mír v domě, dvě už sváry, tři docela už pikle, úklady, nebezpečí atd. A čtyři ženy, nebo muž mezi dvěma, třemi ženami — — ne, to zobraziti se už ani v Číně nikdo neodváží!