Slavnosti „mireille“ ve městě Arles ve Francii. — Zdroj: archiv Bejvávalo.cz

Představení v aréně.

Na jihu Francie, v bývalé provincii Provence (Provans) žije celý jazyk a literatura úplně svobodně od francouzské; tak zvaná provencalská literatura, vznikla po úpadku literatur antických, a nezávisle na nich.

Počínajíc od století IX. zaniká v polovici věku XIV. Byla to slavná řeč troubadourů. Provencalský jazyk jest útvarem vulgární — lidové — latiny. Literárně obnoven ve století XIX. je nyní orgánem básnické školy Felibrů, velice cenné a zajímavé jako zvláštnost národopisná.

Nejznamenitějším a nejznámějším mezi všemi jest básník Frederi Mistral, jehož slávu založila veliká veršovaná idylla Mireio; jest to báseň nešťastné lásky dvou venkovských duší Mireiy a Vincenta. Mireio nedosáhši svého miláčka umírá a vidí na prahu smrti obraz ráje. V básni té žije celá Provence v kráse velikého umění. Slavná báseň ta naplnila nadšením všecky básníky Francie a vynesla autoru svému velikou cenu akademie francouzské.

Báseň zpracována i v text operní, a hudbu k ní složil sám slavný autor „Fausta a Romea“ Gounod. Tak se dnes dává pod širým nebem při slavnostech „felibrů“ a tak jí vidíme na velikém obraze našem. Starodávná polozachovalá aréna římská ve městě Arles (Árl) na jihu Francie při řece Rhonu, kdysi slavném, městě římské Gallie, hostí tisíce diváků, kteří ve zbožné úctě přihlížejí dílu národního umění a řeči, která udržela se vedle řeči tak velikého celku, jako je Francouzská, toliko prací osvícených hlav a láskou svých synů.