Žárlivost pohledem našich předků

O žárlivosti.

Žárlivost jest nakažlivou.

Jakmile se jednou v člověku zahnizdí, otráví se v něm všechny lepší stránky á náklonnosti.

Ježto jest zlem větším dílem uměle vypěstovaným, není žárlivost neštěstím, ale zločinem.

Žárlivost to byla, která spáchala již mnohý zločin, jejž trestní zákonník vykazuje. Byla to žárlivost, jež rozhořčila Aristotela.

Ona to byla, která zavinila, že se Plato pokusil spáliti všechny práce Demokritovy. — Plato, onen muž, kterého Cicero nazval „bohem filosofie“.

Boileau, „slavný Boileau“ jehož spisy působily obrovským vlivem na francouzské a anglické spisovatele, připustil, že jeho pachtění za slávou bylo tak silné a prudké, že nesnesl, byl-li někdo v jeho přítomnosti chválen, třeba že byl jenom obyčejný švec.

Jen málo bylo mužů, kteří byli tak silnými, že se nedali přemoci žárlivostí.

Žárlivost vynesla křivé rozsudky mužů jinak spravedlivých.

Žárlivost číhala a naslouchala při trůnech knížecích a královských.

Žárlivost vede dýku Brutovu do srdce Cesarova.

Žárlivost byla sekerou, kterou sťata byla Marie, královna Skotů.

Duchové, kteří ve snách pronásledovali krále Richarda, byly duše těch, které usmrtila jeho žárlivost.

Celý dějepis je naplněn zločiny, které byly spáchány na popud žárlivosti.

Žárlivost, jak Spener dobře praví: „užírá srdce a krmí žluč“.

Žárlivost byla největší překážkou, s níž bylo Washingtonovi bojovati.

Žárlivost učinila z Arnola zrádce.

Žárlivost postavila hráz mezi Adamse a Hamiltona a přivedla poslednějšího do předčasného hrobu osudnou kuli Aarona Burra.

Jsou na světě celé hory zbytečných neštěstí a katastrof, jež zavinila sociální žárlivost.

Již starý a moudrý Šalamoun shledal, „že žárlivost jest ukrutnou jako hrob“.

Byvši zrozena z nenávisti, závistí jest živena.

Největšího vítězství dosáhne ten muž, jenž se nedá svésti žárlivostí.