Rakovina: co o ní věděli naši předci a jak rakovinu léčili

Rakovina, carcinom, cancer.

Slyší-li lid vyprávěti o někom, kdo má »raka«, kdo trpí rakovinou, dělá nad ním kříž, pokládaje člověka toho nezbytně za ztracena.

A má bohužel téměř vždy pravdu, jeť rakovina jednou z nejhroznějších nemocí, neponechávajíc nemocnému naděje v uzdravení téměř naprosto žádné, nebyla-li brzy, v čas poznána a operací odstraněna.

Rakovina jest nejzhoubnější z nádorů zhoubných; vyvinuje se na různých místech lidského těla z počátku jako malý zatvrdlý nádorek, bulka, roste volněji neb rychleji, šíří se do okolí i do hloubky, zachvacuje brzy sousední žlázy mízní, vysiluje nemocného, později obyčejně zhnisá, zvředovatí, působí veliké bolesti a velmi nepříjemně zapáchá; celková výživa nemocného klesá, síly jeho stále více a více mizí, k čemuž nemálo přispívají i časté krvotoky z rakovitých míst, a nemocný za několik měsíců neb let — dle průběhu rakoviny a místa, jež zachvátila — podléhá smrti.

To jest stručný, obyčejný a pravidelný obraz průběhu nemoci této.

Přikročí-li se brzy k operaci, tu jest možnost dvojí: buď celkový organismus, zvláště však okolní žlázy jedem rakovinným zachváceny nejsou, a rakovina sedí v místě příznivém, tak že se dá operací dokonale odstraniti, aniž by v ráně zbylo nejmenší chorobné částečky, a v tom případě jest značná naděje na úplné uzdravení; nebo však se nemocný odhodlá pozdě k operaci, nebo i nádor sám usídlil se na místě, kde ho není možno zcela odstraniti, výživa jest již skleslá, síly nemocného ochablé, žlázy zduřeny, a v tom případě má operace za účel, život nemocného prodloužiti, smrt jeho zadržeti, což se jí také téměř vždy podaří.

Rozeznává se mnoho druhů rakoviny podle drobnohledné skladby, jakou nádor má. Rakovina s oblibou zachvacuje jistá místa, na jiných naproti tomu usazuje se jen velice zřídka. Nejčastěji zachvácena bývá děloha, potom po řadě se stupně prs ženský, rty, žaludek, jazyk, konečník, žlázy v pobřišnici, jatra, kosti, varle, vaječník, pyj, jícen, měchýř močový, slinné žlázy.

Také stáří není bez významu, neboť obyčejně vyvíjí se u lidí přes 40 let starých, a jen zřídka u mladších. Na konec nezbývá, než opakovati to, co již jednou řečeno: komu na zdraví a životě záleží, ať nemešká poraditi se se zkušeným lékařem hned z počátku, když nádor se vyvíjeti počne, a nečeká s tím, až nádor příliš vzroste nebo docela i zvředovatí.

Jen přikročí-li se k operaci brzy, velmi brzy, jest úplné vyléčení možno, jinak se nebezpečí smrti a zdlouhavé, bolestné umírání po čase vrátí.