Jak se kdysi testovalo odpružení parních lokomotiv a vagonů

Stroj na zkoušení zpružin vozových. — 1. řez; 2. celkový pohled.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Stroj na zkoušení zpružin vozových.

Zpružiny, na nichž jsou zavěšeny vozy a lokomotivy, je třeba zkoušeti.

Za tím účelem bylo vynalezeno mnoho přístrojů, z nichž v následujícím popíšeme nejnovější.

Stroj ten sestává především z rámu z lité oceli, který jest tvaru obdélné skříně, na jejíž vrchní vodorovné ploše jsou jakési kolejnice, po nichž pojíždí vozíky, nesoucí konce zpružiny, jež se má zkoušeti. V rámu a jest pak uložena soustava pák, na nichž je podepřen pokusný stůl b s přilitými kolejnicemi. Ze soustavy pák, které tvoří jaksi váhu, vychází svislá tyč c, kterou se přenáší pohyb stolu b na vahadlo, podepřené na stojanu d. Po delším rameně vahadla posouvá se běhoun, jak je to vůbec u vah obvyklo.

Rám opatřen jest asi uprosřed své délky po obou stranách dvěma silnými nálitky, v nichž jsou upevněny silné ocelové sloupy f, které nesou na svých horních koncích válec g hydraulického lisu. Píst (potápník) tohoto lisu pohybuje se ve směru svislém nahoru i dolů. Při pohybu dolů tlačí potápník na podloženou zpružinu, jež se má zkoušeti.

Když je zkouška ukončena, zvedne se potápník dvěma malými pomocnými hydraulickými válci h, které jsou přility k rámu po stranách mezi řečenými již nálitky. Potápníky l těchto válců nadzvedají vodicí desku I potápníku i, jež je s tímto pevně spojena. Při zvedání potápníku i vytlačuje se voda hydraulického válce g, a jest to tak zařízeno, že voda nemůže vcházet pod malé potápníky zvedací, nejsou-li otevřeny vypouštěcí otvory velikého válce g a naopak.

Stroj tento zaznamenává prohnutí, kterého zpružina dozná při zatížení na ni připadajícím. Za tím účelem je v k umístěno rovnoběžně se směrem pohybu velkého potápníku měřítko, které lze posouvati ve směru svislém po tyči, jež jest upevněna jedním koncem v rámu a a druhým v desce válce g. Toto měřítko se postaví na počátku pokusu tak, aby jeho nullový bod shodoval se s polohou ručky, která se pohybuje s potápníkem i.

Spojení tohoto s ručkou je však takové, že se ručka pohybuje toliko dolů a zůstane v nejnižší poloze, které píst dosáhl. Počáteční, nullová poloha ručky přísluší pak zpružině nestlačené.

Zkoušení zpružiny děje se pak následovně. Nejdříve se vyváží běhounem zpružina a k této váze přičte se pak zatížení, jemuž má býti zpružina podrobena. Dle toho postaví se běhoun. Na to spustí se hydraulický píst i, až se dotkne zpružiny, aniž by ji sebe dost málo stlačil. Pak uvolní se šrouby, které drží měřítko v jeho poloze, a toto pošine se tak, že ručka, která je unášena palcem na vodicí desce I, ukazuje na nullu.

V této poloze měřítko se opět upevní, načež uvede se potápník i opět do chodu a stlačuje zpružinu tak dlouho, až vahadlo ukáže, že dosaženo bylo předepsaného zatížení; pak stroj se zastaví. Ručka ukazuje na měřítku velikost prohnutí zpružiny.

Otvírání a zavírání rozličných ventilů a vůbec řízení celého stroje děje se jedinou pákou. Stroj na pravé straně obrazce vyznačený je pumpa pro hydraulické válce stroje.

Konečně dlužno objasniti účel tyčí s pravým a levým závitem, které spatřujeme v popředí obrazce. Slouží k montování zpružin pro pokusy při různé poloze článků, jimiž je vagon zavěšen na koncích zpružiny.