Podceňované nebezpečí: nákaza šířená ze starých knih a nutnost jejich dezinfekce

Desinfekce knih.

Asi před půl rokem pronikly do veřejnosti zprávy o úspěšných pokusech, týkajících se desinfekce knih, jež podnikl Marsoulan, člen pařížské městské rady, s přístroji vlastního vynálezu.

Připojená vyobrazení předvádějí oba přístroje a usnadňují pochopení, jak se s nimi zachází. Nežli přistoupíme k popisu přístrojů, připomeňme si důležitost otázky, o niž se jedná.

Nákaza knihami je věcí úplně dokázanou.

Kniha, která se povalovala v posteli nemocného, zejména spis potřísněný slinou souchotináře, stává se osudným přenášečem choroboplodných zárodků. Stálé kolování knih z ruky do ruky, jak půjčováním soukromým, tak i působením okružních čítáren a veřejných knihoven, staví z uvedené příčiny problém desnfekce knih na místo první důležitosti hygienické.

Problém ten však byl dlouho považován za neřešitelný a je tomu teprve nedávno, co se octl na cestě praktického uskutečnění, na niž jej zejména uvedly vynikající práce Francouzů Championnière-a a Berlioze.

Touž cestou jako oba jmenovaní badatelé dal se také Marsoulan, avšak snažil se hlavně překonati praktické obtíže možnému uskutečnění problému v cestu se stavící, totiž vysoký náklad na onu desinfekci.

Dlužno doznati, že se mu předsevzatý úkol znamenitě podařil, tak že lze doufati, že nový způsob desinfekce knih bude brzo zaveden v mnohých francouzských knihovnách i školách.

Marsoulanova desinfekce knih dělí se na dvě pracovní periody a vyžaduje dvou různých přístrojů.

První přístroj, který se jmenuje „batteuse“,*) sestává z rámu, na němž jsou upevněny svazky knih, a z mocného ventilátoru vyvinujícího proud vzduchu, který postupně převrací listy knihy, kdežto současně vývěva ssaje prach mezi listy obsažený a dopravuje jej do nádoby naplněné karbolovou vodou. Je to celkem čištění vyssáváním prachu, spojené s desinfekci produktu.

Druhý přístroj byl pojmenován „alvéole“*). Je to kovová klec o několika patrech, na jejichž stropech jsou na tyčích zavěšeny knihy pomocí svěradel tak, že se desky rozevřené knihy delší hranou dotýkají a vějířovitě rozevřené listy dolů visí.

Když je přístroj knihami naplněn, vsouvne se po kolejích do zvláštní sušárny, vytopené na 75° C, kdež se ponechá po dostatečně dlouhou dobu. Knihy vycházejí odtamtud čisté a úplně aseptické, tak že mohou být bez nej menšího nebezpečí nákazy dány opět do oběhu.

Popsané výkony nikterak papíru neškodí, jsou velmi levné a při tom účinné, tak že poskytují výsledek prakticky zcela uspokojivý. Postačí prostý pohled na připojené vyobrazení, abychom se přesvědčili, že Marsoulanova desinfekce knih není asi nákladná. Dva velmi prosté přístroje, s nimiž se zcela jednoduše zachází a jež proto vyžadují jen skrovný personál k obsluze, dostačí, aby v krátkém čase desinfikovaly veliký počet svazků.

Methoda Marsoulanova jest ostatně v podstatě jednoduchým provedením a rozšířením desinfekce knih podle způsobu Championnière-ova a Berliozova.

Kdežto však oba badatelé rozřešili problém jenom pro desinfekci malého počtu svazků po nemoci jediného člověka, rozřešil Marsoulan hromadnou desinfekci, a to, jak francouzské časopisy tvrdí, s velmi dobrým výsledkem.

*) battre — biti, tlouci; alvéolaire = voštinovitý.