Pokrok nezastavíš aneb čím byl v ulicích nahrazen flašinet

Nový velkoměstský „flašinetář“.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Moderní kolovrátkář.

Svět utíká ku předu bez zastávky a bez oddechu. Jako se přežil před padesáti lety forman a dostavník, tak snad za nedlouho, jen v zapadlých vesnicích budou si lidé ukazovati poslední typy kolovrátkářů.

Ve velkoměstech nastupuje aspoň již nyní v úlohu liberálního flašinetu gramofon. Na našem obrázku vidíme jej v činnosti na dvoře domu v předměstí. Sevšedněl i gramofon za posledních několik let tak, že už nebudí, ani stý díl té zvědavosti a zájmu, jako ještě před deseti roky.

Dnes už sotva podaří se mu nadchnouti k potlesku lepší obecenstvo, než to flašinetové. Ano, tak míjí sláva světa. Před několika lety býval gramofon miláčkem dam a ozdobou salonů; naivní dívky chlubily se přítelkyním, že jim doma zpívá Maják, Viktorin a Florjanský, kdy chtějí, ale stačilo několik roků, tu „vzteklou bestii“ má dnes každý, kdo si nemůže koupit piano, nebo ariston a — gramofon jde — mezi lid, jak se tomu lichotivě říká.

Výstižněji řečeno, gramofon své ctitele zklamal.

Čekali, že začne jednou zpívat, hrát a mluvit pořádně, ale ten obrat k lepšímu nenastal. Zvláště když se jej zmocnila ziskuchtivá výroba: továrenská, bylo po slávě. Gramofon je dnes nástrojem, budícím odpor nervosních lidí ještě ve větší míře, než jak to dovedl flašinet.

Je to slovem, „řvoucí vzteklá bestie“, jak gramofon přezděl jeden skladatel. A dodal konečně správně, že v Praze měla by na majitele gramofonů, jež řvou do noci — ty gramofony totiž — býti uvalená daň.

„Když platíme ze psů, proč se neplatí také z gramofonů, kteří štěkají víc?“ A to je pravda!