Jaká je zemská osa?

Pověstný francouzský hvězdář Flammarion, který se celý svůj život mimo vědecké práce věnoval tomu, aby s tajemstvími Vesmíru přístupným způsobem seznámil i prostý lid, jemuž nebylo ve školách naučiti se tolik, aby porozuměli učeným popisům a pojednáním, rád používal každé příležitosti, aby poučil své spoluobčany o záhadách nebeských těles.

Jednou bylo zapotřebí ve hvězdářově pracovně dát opravit kamna. Přišel kamnařský mistr a pustil se do práce; ten po očku stále pozoroval, co dělá Flammarion.

Učený hvězdář stál před velkým globusem (velká koule, znázorňující zemi) a bedlivě na něm něco hledal.

Po chvíli začal mistr: „Kdybyste mi, dovolili, rád bych se vás něco otázal. Nic nebylo pro mě tak těžké pochopit, jako to, že naše země má skutečně být také podobnou koulí, jako je tato a že se má otáčeti kolem nějaké osy, která ještě k tomu všemu ani prý neexistuje!“

„Ano, je tomu tak“, zasmál se učenec, otáčející globusem. „Tak, jako vidíte se otáčeti kouli, podobně otáčí se i naše země jedenkrát za 24 hodin.“

„Ano“, odpověděl kamnařský mistr, „vždyť touto koulí také prochází řádná železná osa, tedy rozumím, že se může kolem ní otáčeti. Nemá-li naše země žádné skutečné osy, kterak se tedy může otáčeti?“

Rozesmátý Flammarion, aby mistra přesvědčil, uvolnil šrouby globusu a vytáhl volnou kouli. „Podívejte se teď pane mistře“, pravil. „Odstranil jsem tu železnou osu, která vás tak mýlila a ukáži vám, že i bez ní se bude koule volně v povětří otáčeti jako naše země.“ Vyhodil kouli do povětří, dajíc jí rukou otáčivý pohyb.

Však, jako tomu obyčejně bývá, když chceme o něčem někoho přesvědčiti: milá koule letěla do kouta a rozbila se tam o stěnu na několik kusů.

Flammarion kysele se zasmál svoji neobratnosti, ale nepřesvědčený kamnařský mistr pravil: „Drahý pane, mně se přece jenom zdá, že na tu vaši vymyšlenou osu není spolehnutí! Já věřím více v železnou!“