Sochy a obrazy vyrobené z drahocenného másla

Máslové obrazy v tibetských klášterech.

V době drahoty másla poleká se jistě každá hospodyňka, jak se v některých zemích máslem nešetří. Takovou zemí je zvláště Tibet, kde máslo yačí je vedle čaje hlavní součástkou potravy. Proto se také jím uctívají bohové. Do skleněných lampiček dává se rozpuštěné máslo, sochy bohů maží věřící máslem, chtějíce jim obětovati.

V klášterech se pak slaví pravidelně Máslové slavnosti, k nimž se okolní lid dostavuje houfně, aby také spatřil máslové výtvarné umění, na něž jsou některé kláštery dokonce pyšny. Před slavností pracují mniši na máslových dekoracích. Musí pracovati v chladné jizbě, aby se máslo neroztékalo. Dekorace se přilepují na černé, hlazené desky, které se pak vytahují provazy na zvláštní podstavce, až když večerní chlad neohrozí ony výtvory.

Máslové dekorace uzavírají obyčejně obrazy různých bohů, kteří toho roku jsou zvláště uctíváni. Začasto přímo hýří barvitostí. Barvy se míchají přímo do másla a umělec má asi na 20 druhů různých odstínů, jimiž dociluje velké účinnosti.

Na tyto obrazy jsou kláštery velmi hrdy a snaží se navzájem krásami máslových výtvorů předhoniti. V některých klášterech je hotoví domácí umělci, v jiných specialisté v máslových dekoracích, putující od kláštera ke klášteru a nabízející své služby. Máslo dodá jim klášter v dostatečném množství.

Na dekorace na obrázku zachycené bylo potřebí půl druhého tisíce liber másla, které arci pak není už poživatelné. Je to drahá paráda, tím dražší, že po jednodenní slavnosti se dekorace ony rozpustí. Při slavnosti však máslové výtvory a obrazy jsouce osvětleny četnými lampičkami docilují mohutného dojmu.