Cestování na začátku 20. století. Kam cestovali naši pradědové a prababičky?

Zahraniční dovolená byla výsadou šlechty, bohatých továrníků, umělců velkostatkářů, politiků či bankéřů. Velké oblibě se, podobně jako dnes, těšilo pobřeží Jadranu - dnešní Chorvatsko. Movitější Češi si oblíbili především ostrov Krk. Druhý největší z chorvatských ostrovů jim nabízel nádherné oblázkové pláže, průzračně čisté moře i zázemí luxusních prázdninových vil. Ostrovu Rab se pro jeho krásu přezdívalo slovanský Karibik.

Půvabné císařovně Alžbětě, zvané Sisi, učaroval řecký ostrov Korfu v Řecku. Slovutný italský architekt Rafael Kavit ji tu v panenské přírodě vystavěl elegantní neoklasicistní vilu, obklopenou množstvím krásných soch. Slavná šlechtična tu od roku 1891 trávila každé léto v rozlehlých zahradách i samotném zámečku, který nechala, jako velká milovnice historie, pojmenovat Achillion.

Na dovolenou jezdívala smetánka vždy v doprovodu služebnictva. Na rozdíl od státních zaměstnanců a dělníků, kteří měli nárok jen na 6 dní placené dovolené ročně, si prvorepubliková vyšší třída dopřávala nejméně třítýdenní rekreace.

Plážové promenády nabízely dámám ideální příležitost k provětrání stylových klobouků, rukaviček, na míru šitých kostýmků i šik kabelek. Přísnému módnímu diktátu podléhala i cestovní zavazadla. Dřevěné lodní kufry pozvolna uvolňovaly místo prostorným koženým kabelám na nichž nesměl chybět vyšitý monogram.

Samozřejmou součástí cestování bylo posílání pohlednic. Příbuzní a přátelé se tak mohli pokochat krásou moře a odesílatel si mohl být jist, že širokému okolí neunikl jeho okázalý výlet za hranice všedních dnů. Dobrý zvuk měla také dovolená strávená v tuzemských či světových lázních nebo v ozdravném prostředí rakouských Alp.

V éře první republiky se zrodily i Československé státní aerolinie, jedna z nejdéle působících evropských leteckých společností. Roku 1923 byl zahájen pravidelný letecký provoz na lince mezi Prahou a Bratislavou. Každý cestující se musel před odletem zvážit, obléci se do teplého kožešinového úboru, nasadit si ochranné brýle, rukavice a kuklu.

Létalo se jen za příznivých povětrnostních podmínek. O pohodlí, které budou zažívat jejich pravnuci, si mohli letečtí pionýři nechat jen zdát. Cestující většinou seděli na tvrdých pytlích s poštou. Na kost promrzlé pasažéry po příletu do vysněné destinace čekala kromě vstupních formalit také důkladná očista od unikajícího oleje a spalin. První mezinárodní letecká linka mířila na letiště v Záhřebu. Letenky byly velmi drahé a dovolit si je mohlo jen několik málo vyvolených.

V uvolněné atmosféře první republiky vznikla také nejstarší tuzemská cestovní kancelář Čedok. Československá cestovní a dopravní kancelář uspokojila celospolečenský hlad po poznávání nových míst. Vstříc dobrodružství se mohli naši předci vydat vlakem, autokarem, lodí nebo letadlem. První letecké zájezdy mířily do Orientu. Cesta do Egypta či Maroka trvala dva dny a pasažéři museli zvládnout 10 mezipřistání.

Rozhárané duše umělců nejlépe souzněly s krásami Paříže. Přítmí kaváren, skvostné památky i neopakovatelný genius loci byl skvělou inspirací pro další tvorbu. Hvězdy stříbrného plátna jezdily chytat bronz na Italskou či Francouzskou riviéru. Ubytovat se mohly v některém z luxusních hotelů a s trochou štěstí tu narazily na zahraničního agenta, hledající neokoukanou tvář pro svůj nový film.

Běžní zaměstnanci volili obvykle méně exotické cíle. Pražané mířili do zalesněného Prokopského údolí, brouzdali se romantickou krajinou lemující řeku Berounku nebo si užívali zázemí nově postavených hotelů i o poznání skromnějších chatek v Senohrabech. Zejména mezi dětmi byly velmi oblíbené vyjížďky parníkem do Davle.

Vznikající Klub československých turistů započal se značením výletních tras na nichž začala vyrůstat první odpočívadla, noclehárny i výletní restaurace.

Zahraniční turisté mohli využívat zázemí nově postavených luxusních hotelů v centrech větších měst. Nejprestižnějším z nich byl pražský Alcron, hrdý zástupce stavebního stylu art deco.