Může za zdražování potravin nadměrná těžba zlata?

Produkce zlata a zdražení živobytí.

Je hospodárskym axiomatem, že hojnost zlata má za následek zmenšení jeho ceny a následkem toho i zvýšení cen živobytí.

Americký národohospodář Rainer dle toho považuj e dnešní drahotu za následek zvýšené produkce zlata v posledních letech.

Od r. 1884 se totiž počet razeného zlata na světě zdvojnásobil, kdežto počet bílého obyvatelstva se zvětšil pouze o 22%. Panuje tedy od té doby nad-produkce zlata, a ač zákonná cena tohoto drahocenného kovu zůstává touž, jeho cena praktická a obchodní se oproti cenám potravin zmenšuje. Produkce jejich totiž nestoupla touže měrou jako zlata. Jedině dobývání produktů nerostných a rostlinných jeví stejný neb ještě větší přírůstek než zlato, a proto jen ony se mohly udržet na staré ceně nebo být o něco zlevněny.

Rainer ukazuje, že vyčerpání kalifornských zlatých polí způsobilo v letech 1870 —1890 jistý ústup ve zvyšování cen potravin, kdežto nový rozkvět zlatových polí Australských, na Alašce a v Jižní Africe nastavší po r. 1890 způsobil opět zdražení.

Podle předpokladů Rainer-ových potrvá období drahoty, v níž nyní žijem, až do vyčerpání dolů transvaalských. Dosud bylo ve Witwatersrandu vytěženo 180 mill. t zlatonosné země, a podle šetření zbývá jí tam ještě 264 mill. t o průměrné hodnotě 8 g zlata na 1 t.

Roční těžba činí 25 mill., takže těžba potrvá ještě 10—11 let. Za tuto dobu poskytne Transvaal novou massu 200.000 kg zlata. Pak bude roční produkce zlata klesat, neboť americké doly jsou vyčerpány, a pak snad nastane přítrž ve zvyšování cen potravin.