Profesor Masaryk: mají dělníci právo stávkovat za kratší pracovní dobu?

Osm hodin práce

Tomáš Garrigue Masaryk.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Veškeré místnosti prostorného Jágrova hostince, jemuž se po americkém způsobu v Kladně salon říká, naplněny byly stávkujícími horníky, ženami jejich i obecenstvem městským. Na pět tisíc hlav páčili domácí lidé počet účastníků.

Prof. Masaryka uvítalo shromáždění srdečnými, velice hlučnými pozdravy. Jen jediný výkřik se ozval rušivý, ale dělníci sami si ihned zjednali pořádek. Řeč prof. Masaryka vyslechli posluchači s upjatou pozorností a provázeli ji ustavičně projevy souhlasu a vděku.

Prof. Masaryk pravil:

Když byl jsem vyzván, abych přišel sem k vám promluvit, měl jsem pochybnosti, mám-li jít; netroufal jsem si. Ano, kdybych mohl vám přinésti několik tisíc zlatých, mělo by to smysl — ale mluvit? Co mluvit, když je zle?

Avšak řeklo se mi: Přijďte, oni si toho přejí, vždyť nejde jim jen o chleba! — Přišel jsem tedy, a jsem jist, že mne vyslechnete.

Několik provokatérů nám schůzi nezkazí. (Hlasy: Už nebudou kazit, už jsou venku !) Mluvit o boji sociálním dnes znamená, srovnávati boj v Čechách s bojem, jenž je veden tam dole na jihu Afriky.

Boj tam a boj zde — ale jak veliký tu je rozdíl ! Tam dole vojsko proti lidu, který přece také vyzná se ve válčení, zde bojují hladoví mužové, ženy, děti, lidé třeba choří, nemajetní, slabí.. A bojiště je jiné. Tam dole bojiště plné romantiky. Střílí se, lvi, tygři probíhají bojištěm — a padne-li několik mužů, jdou o tom zprávy do celého světa, ale zde je klid, ticho, a přece také zde jde o životy lidí, o veliké množství životů. Ale vliv vašeho boje pociťuje se více a šíře, než ony boje násilné.

U nás v Praze již děti nemohou chodit do školy. A ptají se, proč nemohou chodit do školy. A slyší: Není uhlí, dělníci stávkují. A v rodinách a na všech stranách veřejného života malý velký cítí následky vašeho boje. Průmysl dotčen je vaším bojem a tím, že se zastavuje jeho ruch, ukazuje vaši sílu, váš význam.

Také způsob tu a tam dále je vážný.

Nepracujete, bojujete neprací a přece vykonáváte největší práci ze všech, kterou svět za mnohá leta viděl. Bojujete nenásilím, trpělivostí a vytrváte-li, jsem jist, že nenásilím vyhráte.

O hospodářském významu boje netřeba mluviti, je vám znám. Rakousko je na čtvrtém místě, pokud jde o množství vyrobeného uhlí, za Anglií, Německem a Francií, na šestém místě je Rakousko, pokud jde o cenu vytěženého ulili. Jak rostla tato spotřeba? Na počátku tohoto století těžilo se 12.000 mil. tun uhlí, v roku 1868 137.000 mil. tun, teď už těží se 650.000 mil. tun. Tedy 54krát více se těží nyní než na počátku tohoto století. Veškeré poměry se přejinačily.

Počet uhlokopů vyrostl v Rakousku přes 100.000, v Německu přes 400.000, v Anglii přes 1,000.000. Z těchto nemnohých cifer je patrno, jak veliký význam má nynější stávka. Ale to není vše, čím stávka působí hmotně. Uhlí znamená nám nyní mnohem více.

Před nedávnem pořádána byla v Německu výstava, a ta ohlášena byla velice originálními plakáty. Ze země trčela mozolná ruka a držela pevně kladivo. Plakát ten významně volal, co pro naši společnost znamená uhlokop.

Vážné to bylo memento v té ruce trčící z černé země. Uhlí je nejhlavnějším podkladem všeho průmyslového života, ale ono není jenom zdrojem tepla a světla fysického, ale také světla duchovního. Všecka kulturní práce by nebyla možna bez práce uhlokopů.

A tomu významu rozumělo se dávno. Stará báje vypravuje o Prometheovi, že bohům odňal oheň a za to že byl přikován. Dnes takovým Prometheem jste vy, lid, který z útrob země vynáší všem světlo. Vám všem známý spisovatel Renán napsal jednou fantasii, kterou připomenu. Napsal, že aristokracie by proti rostoucímu stále vlivu širokých vrstev lidu mohla nalézti neklamný prostředek v tom, kdyby nejlepší technikové světa sestavili stroj velice komplikovaný a velice důmyslný, který by dovedl soustřediti nesmírné množství síly a při němž by stačilo jenom stisknutí knoflíku, aby celá země vylétla do povětří.

Fantasie !

Stroj ten se nevynalezne, po tom knoflíku nikdo nesáhne. Ale ten stroj je, je tu dávno, jen že se o něm málo ví, že se málo uznává jeho síla; tím strojem, starým tak jako je kultura, jste vy. Jde jen o to, abyste si uvědomili, že jste tím knoflíčkem, po jehož stisknutí se svět zastaví. Ukázkou síly toho stroje — je dnešní stávka.

Veliká je v rukou vašich složena moc, ale tím také veliká odpovědnost. Veliká odpovědnost je na straně zaměstnavatelů i státu.

Vyskytují se sice ještě lidé, kteří volají na stávkující dělnictvo trestní zákon, ale těch je stále méně, i mezi lidmi, kteří jinak nestojí na straně přátel dělnictva ; uznávají, že stávky jsou důsledkem soukromé úmluvy pracovníka se zaměstnavatelem a uznávají, že není při nich nic trestného.

Litovati jenom jest, že se s jedné strany užívá chytráctví, jímž se kroutí paragrafy na úkor lidu, jenž stávkou se zlepšení svého osudu domáhá.

Požadavky vaše jsou spravedlivé. Osmihodinná práce je požadavkem lidskosti. Jde o to, aby uhlokop mohl se vzdělávat, aby zachovati mohl zdraví sobě a své rodině.

A požadavku tomuto, již pro svůj prospěch vlastní, když ne ze soucitu, musí porozuměti vrstvy měšťanské a zejména by jim měli rozuměti — kdyby vůbec něco chápali — ti, kdož hlásají lásku k bližnímu a křesťanskou snášenlivost.

Požadavek 8hodinné pracovní doby je tím oprávněnější, že nejen v Rosicích (aspoň 8½ hod.), ale i zde, na Kladně, je částečně uskutečněn. Spravedlivo je také, po mém mínění, počítáte-li 8hodinnou pracovní dobu od chvíle, kdy do šachty se spouštíte a kdy vyfáráte opět na povrch, neboť i fárání je namaháním, jež sluší k práci počítati.

Také spravedlivým je požadavek po větší mzdě. Mínění mé ovšem tu nerozhoduje. Jest-li je zde vyslovuji a důraz na ně kladu, činím tak proto, abych vám pověděl, že přibývá stále více lidí nedělníků, kteří jako já s vámi cítí solidárně, i v žurnalistice jinak se na stávku nyní nazírá než druhdy.

Co se týká způsobu, jak by se dala věc nyní vyrovnati, nemám slova. Vyjdete z boje toho vítězně, budete-li solidárními. Solidární vyjednávání bude vaší silou. Není tím řečeno, že by v jednotlivostech nemohlo být sleveno, ale budiž jakákoli dohoda vaše se zaměstnavateli, vaše kolektivní vystoupení dodá váhy vašim požadavkům, ono bude mocné a působivé. V hlavních požadavcích vašich, to pochopuji, ústupky jsou nemožné.

Trapně musí působiti, když vidíme, jak nesorganisována je společnost, jak nesorganisován jest stát pro takový případ stávky. A přece již rok 1889 mohl poskytnouti dostatečné poučení.

V Anglii dávno působí stále dohodovací úřady. Také u nás bylo již o úřadech dohodovacích jednáno, ale vznikla z toho instituce, která vypovídá službu. Teď toho následky budou pocítěny všeobecně. V průmyslovém státu se dotkne stávka stejně dělnictva i zaměstnavatelů.

Dohodovací úřady stále chrání před překvapeními obou stran, vyjednávání je možnější, nebot obě strany se stýkají, nejsou si tak cizími. Stálými dohodčími úřady mnohé zlo by bylo odvráceno s té i oné strany. Také stát má povinnost vsahovati do stávky mnohem účinněji než posud; právě dobývání uhlí, jak dosvědčuje staré zvláštní právo hornické a četné jeho platné paragrafy dokazuje, že průmysl tento má ráz po výtce sociální a proto má být dohodčí a smírčí činnost státu mnohem energičtější a rozsáhlejší.

To zlo, jež ze stávky vyplývá, teprve se ukáže. Na vás pak bude : nedati se nikým a ničím vyprovokovat, jestli stávka déle potrvá.

Postaveni jste teprve proti prvnímu nárazu, při němž nejsou síly vyčerpány. Přijde snad čas, kdy bude třeba zvýšené vaší trpělivosti, vlastní zápas vám teprve nastane. — Každou hodinou roste zodpovědnost společnosti a státu. Vy buďte dbalí, abyste dobývali spravedlnosti spravedlností. Pořádek, který zachováte, bude vám silnou pomocí a podporou a zjedná vám pochopení pro váš boj. Pořádek váš má také velký mravní význam, je znamením boje bez násilí, boje za pravou svobodu, za hospodářské, sociální a mravní osvobození!

Z plna srdce vám přeji zmužilosti, trpělivosti a klidu, jehož vám je třeba, abyste pravdě a právu zjednali platnost.

Pozoruji, že jste si zachovali mysl veselou i přeji vám z celého srdce, abyste v té dosavadní dobré míře do konce boje svého nenásilného setrvali a abyste se domohli vítězství práva a spravedlnosti.

poznámka Bejvávalo.cz:
Později, až se z profesora Masaryka stal československý prezident Masaryk, zákon o osmihodinové pracovní době podepsal.