Jak nás za dob Rakousko-Uherska vnímal svět? Lépe, než myslíte

Rakousko je “all right”.

J. V. císař František Josef I., král český.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Vždyť naše vlast jest nejdůležitější korunní zemí rakouskou a ve všech úřadech, na všech školách, na uměleckých a humanitních ústavech, ve správě velikých průmyslových závodu, obchodů, dopravnictví sedí tisíce našich lidí. Proto zlehčujeme-li Rakousko tak sumárně, jak se dálo a děje, zlehčují Čechové nejen nenáviděný politický útvar a politický směr — černožluťáctví — nýbrž také sebe.

Že Rakousko jest znamenitou a pozoruhodnou kulturní říší v ohledech mnohých, to přiznává všecka cizina. A i diplomacie rakouská jest výborná, kteréž svědectví jí vydává vynikající francouzský časopis “Eclair”. Píše:

“Ve všem jednání, které předcházelo nynějším balkánským událostem, dávalo Rakousko na jevo svou nezlomnou životní sílu. Jeho obratná diplomacie, za níž je v záloze dobrá armáda, stála na výši dalekosáhlých záměru.

Sv. p. Aehrenthal během několika málo měsíců vykonal dvakráte podivuhodné dílo. Rakousko-Uhersko dokazuje ve středu Evropy, jaká síla rovnováhy, jaká zmírňující energie náleží k jeho historickým úkolům. Císař a král František Josef může s oprávněnou hrdostí pohlížeti na dvě data: 1878 a 1908; zdobí jeho korunu pravou slávou.”

Český, zejména radikálnější český tisk, často si libuje v pošklebcích o upadání, ba neodvratném rozkladu Rakousko-Uherska. Není však hrubšího omylu. Rakousko nejen že neupadá, ono se stále pozvedá výš a výš. A jeho rozklad není rozkladem, nýbrž přetvořováním a přispůsobováním se lepším směrům a dokonalejším spůsobům.

Kdyby Rakousko upadalo, musely by s ním upadat i také jeho složky či země, které federaci rakousko-uherskou tvoří, a toho neviděti. Největší a nejdůležitější částě říše jsou Uhry a pak Čechy.

A obě ty částě udělaly právě za uplynulého půl věku, kde politikáři a novináři nejvíc toho o úpadku a rozkladu Rakouska natlachali, největší pokroky, takže kdyby z hrobu svých vstali staří vlastenci před rokem 1848 a záhy potom zesnulí, nevěřili by zraku a sluchu svému. Je málo zemí v Europě, kde veliký pokrok je na všech polích ducha a práce tak patrný, jako v říši rakousko-uherské.

Ostatně Bismarck to byl, který pravil: “Říše, která se ještě šíří, nemůže býti pokládána za upadající.” A Rakousko zabralo před 30 léty Bosnu a Hercegovinu a to k nesmírnému užitku obyvatelstva a k užitku povšechné kultury, a dnes si obě ty krásné země přivtělilo — a i Čechové se tomu mohou těšit, neb při vtělené země jsou ryze slovanské, v nichž buď již nalezlo a i na příště nalezne zaopatření a dobré výživy a i pozemských statků dost tisíce českých synů.